Veletržní 55

S každou slečnou, dívkou, dámou jsem si napsal 10 romantických esemesek. Proto po našich devíti vidím to číslo všude;

jdu vsadit do loterie; zatraceně nešťastných deset, ani tady jsem nikdy nevyhrál;

deset těl na nábřeží bez vlastní touhy

    jen przněné tuší opilců. Desítkami na desátou opilců, kteří tady za bezluní korzují, hledajíce svou hrají skřínku,

    kam se uloží.

z písmen sterilního pokoje se mi skládají slova, A, první nesmělé ahoj, stálas za

oroseným sklem; N, neozvala ses mi. Ale nemohlo mě to zastavit

rudé M mi Naléhavě křičí do míst, kde zůstávalo Ego. potlačil jsem ho, když jsem skládal devítku poem

Zavolej mi, zůstalo v té poslední a zbytek zůstal zatemněn.

Anakreonský hrdina padl naznak.

v kartě mám už hodně takových přestřelení

(Kdyby na záchytce nezabavovali telefony, určitě bys mi napsala, viď?)