Představa

Větru tiché ševelení
rozechvívá tvé kaštanové vlasy.
Východ slunce ohlašujíc dobu denní
a já sám divákem tvé krásy.
Cítím tvoje srdce bít,
cítím na tváři tvůj dech...

"Sakra! Nech ji už odejít!"...
Věta vyrytá okolo po mých zdech.

Pak zase vidím jak otvíráš oči,
koukáš na mě s úsměvem
a já dál se v kruhu točím,
polapen svým vlastním snem.
...
Byla to vzpomínka? Nebo sen?
Nevím sám, je to už delší chvíle.
Ale vím,že šťastný byl každý společný den,
a že ze mě už zůstal pouhý snílek.

Nevidíš mě..
Jen já tebe vidím, ale pouze v myšlenkách.
Nenávidíš mě..
Protože tvých citů byl jsem vrah.