Citadela

28.3.2010

Jak splašení koně,

bez uzdy a bez cíle

letí moje mysl.

Řítí se tryskem v dál

a nehledá smysl.¨

Žene se vpřed a hned!

kopyty duní zem

a slzy štěstí, smutku?

Ty smývá nový den.

 

Jsem jako Citadela,

letce Malého prince,

hvězdám otevřená

snad trochu prázdná trpce.

Otvírám se pro vítr,

pro slunce a lásku!

A kolem mě – pustá poušť.

A něčí stopy v písku.

 

Vlaštovko leť!

a svá černá křídla

za poznáním ke štěstí veď!

Všem poutníkům světa,

zvěstuj vlaštovko a věrně,

že i přes poušť vede cesta.

Kam? K Citadele, která

své zdi otevřela

a pohlíží k hvězdám. 

---