???

pro jednoho co ví...

Pozoruju se na bělobě papíru tvrdé tahy štětce se mi zařezávají do tváře oční víčka přísně sevřená nevypustí ven sebemenší náznak citu Bojím se pohlédnout do zrcadla své přízemnosti viděla bych jen krvavou bolest jejíž slzy bijou do pevných mříží očí a s polu s nimi biju okovy i já Chci ven na malý okamzik na jeden život jen na chvilku procitnout, umřít a znovu se narodit rozběhnout se po obrovské pláni a vyčerpáním do ní padnout nechat na sebe pršet oblaka, zlaté nitky slunce, duhu stát se jednou z tisíce kapiček lehkosti být roznášena větrem letět a explodovat rozpustit se v blátě vlastního vědomí a usnout v něm vyválet se v nedosažitelnosti času a utonout v něm roztříštit se o skalní útes polibků a krutých nežností hledat skryté stopy v prachu nízkosti Chci klesat a padat do prázdné propasti tvých rtů chci se v tobě rozpít jako kapka tuše v kalné vodě chci abys zapomněl Sevři mé srdce, rozdrť je, rozbij na střepy rozházej po krajině své duše rozedři jimi svou dětsky jemnou kůži pociť mě Nasaj tu sladkou tekutinu a vpusť mi ji do tepen dej mi umělé dýchání nejisté přítomnosti.

---