Balada o mostu

V onen den se slunce chvělo žízní

čas se vláčel krokem opilce

vítr zpíval šumem televizním

a pán podzim čekal na lince

 

V onen den se tráva leskla záští

já, jak vždycky, pevně zakotven

obalený v betonovém plášti

dřevěnými trámy a kovem

 

Já, most mezi břehy prudké řeky

vytrvale klidný, hloubavý

stál jsem tam a hleděl celé věky

do těch temných vod a v přístavy

 

Říčko, ta tvá zpěvu pestrá škála

slyším šplouchy, jindy žblunknutí

kolikpak jsi mostů podplavala?

kolik břehů zjihla's vlhnutím?

 

Pohleď, jak se třpytí, jak se vlní

krásná řeka, nebem zbarvená

tak rád všechno možné bych ji splnil

ukázal, co pro mě znamená

 

Ale jsem jen hloupá lávka přece

jsem tu jenom já a můj ten stín

stěží mohl bych jí odkrýt srdce

pokud ani žádné nevlastním

 

A tak jsem v ty zářné vody hleděl

tolik zblácené ač čistotné

uplynulo mnoho teskných neděl

zoufání - až do onoho dne

 

Onen den měl pachuť mrtvých slibů

v onen den se nebe zbarvilo

karmínovou barvou horkých hřibů

když mne rozebíral vitriol

 

V onen den vzduch dýchal , bylo chladno

ale přeci byl tak rudavý

já jsem padal vzhůru k vodě, na dno

budu s ní snít, než mě odplaví

---