William Shakespeare - Sonet XCVII

Jak dlouhá zima strádám také já
tu radost z roku co jde věčně v dál
Ach! Tmavé dny jsem viděl, cítil mráz
a nahý prosinec, ten všude stál

A přes to ztracen byl ten léta čas
i podzim, a ten jeho věčný jas
co nese tíhu sklizní, volal v nás
jak v smrti muže lůno vdovy hlas

A tento problém hojný se mi zdál
jak naděj sirot v slasti letních her
Já létem, láskou k tobě rád bych vzplál
však ptákům zcizilo se zpěvných per

Vždyť matný je a hloupý jejich zpěv
a zima je blíž, bere tvářím krev