Moře

Ve trávě průzračné 
stébel jak týdnů 
noc být nám nezačne
ve svém je třpytnu.

Jako dva podzimy
jak dva padlé listy
svítíme odstíny  
tvůj je tmou čistý.

Vím, jsem tvé ticho
hra světel a stínů
když řeč je lichou 
z pravd po vteřinu.

Právě hoří oči tvoje 
jako kapky rosy
v nich souhvězdí zlaté roje
lesknou se jak vosy.

A vidím teď tebou 
co jsem až za světlem 
že paže mi vedou
ve vlasy tvé s větrem.

Řeka hrob je rybí 
hladí času hrany 
všechno vrátit slíbí  
i kruhu jeho brány.

A na konci moře 
jak milování první
je tím co nahoře 
mraky v lodě mění.