Život v trapu_3 Rodinná tradice

Velký dům obklopený rozsáhlou zahradou a to vše zasazené na celkem klidném místě. Ovšem, mělo to háček. Říkal si sám pro sebe Vašek, když právě přijel ze školy a uslyšel už u branky, jak z domu vychází křik. Docela slyšitelný háček, poznamenal. Až otevře dveře, bude k vidění celá ta estráda.

Na takovou tu první větší hádku mezi matkou a otcem si vzpomněl hned. Viníkem byl alkohol, jako vždy. A když si matka přihne trochu víc k vínu, nemůže to skončit jinak, než bezvýznamným rýpáním do otce. A protože otec byl a vždycky bude násilník, většinou to skončí fackou, ne-li jednou. Vašek seděl na jedné větvi lísky zasazené přesně na hranici se sousedovou zahradou. Tou dobou mu bylo třináct let. Shodou okolností sousedi zrovna pořádali grilovačku, tudíž Vašek přesně dokázal vyčíst z jejich tváří, co na takový tyjátr asi říkají. Matka měla ve zvyku křičet na plné kolo. Takže takový křik venku u baráku slyšeli lidi klidně dvěstě metrů daleko. S přehledem tedy sousedi slyšeli každé slovo. Každé sprosté slovo.

Za tak dlouhou dobu už to nikoho překvapit nemůže. Dokolečka opakující se hádky jsou vlastně o ničem, pokud je důvodem alkohol. Vašek otevřel dveře a ptal se sám sebe, jak dlouho bude tahle fraška trvat. Kolikrát „výměna názorů“ trvala hluboko do noci. Pokud se opila jenom matka a otec byl zrovna střízlivý, věděl, kde je hranice a zbytečně se do hádky nezapojoval. Snažil se nechat jí vymluvit. Nevšímat si jí. Pokud ovšem...

Hádka utichla a Vašek zaslechl, jak něco těžkého dopadlo na zem.

… pokud ovšem je opilý jak otec a matka, pak následky nabírají mnohdy větší škody, než slovní sprosté obraty.

„Mami!“ zakřičel Vašek. Přiběhl k matce, která ležela na koberci.

„Kurvo!“ Řval otec na celý dům. V ruce svíral nůž a užuž se připravoval zasáhnout svůj cíl. Jen tak tak se ale držel na nohách.

Po chvilce matka otevřela oči. Otcovo odstrčení přežila, oddechl si Vašek. Začala opět kříčet. Víno. Napadlo Vaška okamžitě. Ucítil by to každý na metrovou vzdálenost. A otec jel nejspíš v tvrdém. No jo, otec! Rychle se otočil a skočil mu do cesty. Držel ho od matky, která si nedala říct a furt si jela to svoje. Nadávky, urážky. S větší námahou dalo Vaškovi, aby otce udržel na uzdě. „Aspoň polož ten nůž,“ trval na svém. V zápalu boje si vzpomněl na zprávy. Kdy otec před zraky vlastního malého dítěte podříznul matku. „Kurva, polož ten nůž!“ Křičel Vašek. Pomalu mu docházela trpělivost a stíhala ho únava z takové rodiny.

„Ta kurva mně nebude vyčítat to posraný jídlo!“

Když už matka nevěděla, čím víc znepříjemnit život toho druhého, začala brát jídlo z ledničky a schovávat ho. Vašek to sám už na vlastní kůži zažil. Taky ho to dokázalo párkrát vytočit, obzvlášť ve chvíli, kdy si maže krajíc a opilá matka mu bere jídlo doslova od huby. Zalomcoval s ním vztek a odstrčil matku. Nikdy ne tak silně, aby upadla. A přece, když teď stál s otcem tváří v tvář a za zády křičela matka, v tom co udělal, se v v otcovi na chvilku uviděl. Styděl se za to, že jsou rodiče tím, kým jsou, a štvalo ho, že mu v krvi kolovala jejich krev.

Nakonec se Vaškovi podařilo otce přesvědčit, že to nemá cenu a lepší bude jít spát. A jak se říká – Pro dobrotu na žebrotu – matka si začala vylévat zlost na synovi. Raději odešel ven. Nemělo to cenu. Furt dokola poslouchat jedno a to samé. Vytratit se z dohledu a přečkat to. Zítra bude lepší den, možná. Říkal si. Vždyť se z toho vyspí.

K desáté hodině večer, když v domě zhasla všechna světla, stál Vašek před domem. Povzdechl si. Přemýšlel nad odjezdem. Prostě se osamostatnit. Dát těmhle problémům sbohem. Jenomže ho okamžitě zarazila představa, co bude dál, když tu nebude. Představil si scénku ze dneška. Akorát bez něho. Opravdu by otec matku nožem byl schopný zabít? Už viděl dost ošklivých věcí mezi otcem a matkou. Dokázal by to udělat. Proto nemohl odjet. I kdyby se snažil smýt krev z rukou, vždy by mu to připomínala ta krev v jeho těle.