Jak topit

Už vidím nadšené výrazy a jiskřičky v očích všech sestřiček v lázních, plavčíků, teroristů a nájemných vrahů při shlédnutí nadpisu fejetonu. Jistě si myslí, že je to jejich parketa, ale mýlí se, protože tato příručka bude pojednávat o topení jako takovém - tedy nemyslím radiátor, ale činnost, kterou sledujeme, když slastně hučí kotel.

Snad každá lidská bytost má ráda teplo, proto nějaký chytrolín, kterému byla evidentně taková zima, že z toho mlátil šutrama o sebe, vyrobil oheň. Nebo je možné, že při večerní romantické vycházce se svou chlupatou přítelkyní našel při světle měsíce na zemi zápalku, a pak když se s ní pošťoural v nose, zjistil, že existuje oheň a také objevil, co je to bolest a popálenina třetího stupně. Ano, byl to ještě náš pravěký předchůdce, který se proslavil na celém světě, když svůj objev natočil na kameru a poslal ho do televize, aby to viděl celý svět. Ostatní se po něm opičili (jak u nich bylo v té době ve zvyku) a nyní se už najde pár odvážlivců, kteří opičáka napodobují s jediným rozdílem, nešťourají se sirkou v nose, ale třou jí o škrtátko.

Čtyři z pěti vědců tvrdí, že nejlépe hoří papír nebo dřevo, ale zároveň se potvrdilo, že když je snaha, tak se dá podpálit vše. Osvědčilo se to i u sympatických žáků a studentů, kteří to vyzkoušeli přímo ve škole.

Takže už víme, že když je člověku zima, logicky se pídí po teplu a z toho vyplývá, že se snaží vyrobit oheň. K tomu, aby jsme mohli topit (tedy vytvořit oheň v bytě) potřebujeme buď díru v koberci s kameny rozestavěnými do kruhu (odborně se to nazývá ohniště) nebo kotel, který je modernější a oblíbenější (nechápu proč), dále sirky, zapalovač nebo plamenomet, novinový papír, hodí se i dřevo (ovšem jestli jste i vy dřevo, tak se od zapalovače, sirek a podobných hračiček držte alespoň na délku klacku nebo raději na délku hasičské hadice-vysvětlivka pro pomalu chápající - na délku ROZMOTANÉ hasičské hadice a pokud nevíte jak vypadá hasičská hadice tak se k ohni nepřibližujte vůbec a třeba se s tou hadicí ani nebudete muset setkat).

Tím dřevem se myslí např. laťky od sousedova plotu, městský altánek a pro fajnšmejkry to může být i busta Bushe v Bílém domě (ovšem když si chcete zatopit doma v kotli, tak je nepravděpodobné, že byste kvůli tomu létali do Ameriky, a pokud se někdo takový přece jen najde, tak je to velký logik, za peníze, které utratí za let do Ameriky si už rovnou mohl pořídit elektrické topení).

Nejspíš by se nám pracovalo lépe a bezpečněji, kdybychom si opatřili ochranný plášť (pro extrémně šikovné by se nejspíš hodil skafandr), takže ještě než se vrhnete k podpálení vašeho domu, měli byste navštívit prodejnu se zahradnickým náčiním a když nevíte coby, najdete to v obi. Hlavně se snažte chovat lidsky a nedát na sobě znát, že jste vášnivý pyroman, abyste nedobrovolně nedostali místo pláště svěrací kazajku a nenavštívili na nějaký ten pátek pěkný zámek s ubytováním.

Postup při zatápění: ze sousedovy psí boudy vyženeme hafana, rozsekáme na malé kousky (pozor, hafana vvnechte, toho ne, zaměřte svá hladová očka na boudu!!!). Pokud mezi dřívky naleznete hřebík, nezapomeňte si ho vbodnout do ruky nebo do chodidla (už je to taková tradice topičů amatérů a vůbec všech začínajících kutilů, tak jí prosím neporušte).

Náš cíl je oheň, to už víme, ale možná by nebylo od věci, kdybychom si vysvětlili, jak přenést jiskru ze zápalek na hromádku novinového papíru a dřívek poskládaných do pyramidy (architekti, stavitelé a milovníci lego skládaček si s nimi nejspíš trošku pohrají a nezůstanou u obyčejné pyramidy, ale to je teď vedlejší).

“Je to snadné”, tuto větu už pronesl přehršel topičů, ale utopili se buď v ostudě, protože zvládli podpálit nejen svůj byt, ale také pomohli sousedům vyřešit spor o problému umístění sedací soupravy v obývacím pokoji nebo v lepším případě přišli o svou hustou hřívu na hlavičce. Není to tak lehké, jak si myslíte a proto vás zasvětím do těchto tajů.

Nejdříve se musíme ujistit, že nás nikdo při rozdělávání ohně neuvidí, takže zatáhneme azbestové závěsy, ať nemá sousedka šanci poklábosit o našich neúspěších při hašení požáru, poté si připravíme telefonní aparát s přilepeným číslem do požární stanice a známým heslem, které použijeme při rozmluvě s panem hasičem – totiž “HOŘÍÍÍÍÍ”. Pokud vlastníme plynový vařič nebo sporák, měli bychom se ujistit, že jsme nenechali přívod plynu otevřený (jestliže tomu příliš nerozumíte, zapomeňte radši na ohníček, byla by to totiž příliš rychle zatracená mise). Uklidíme cenné věci, přístroje a babičku na ocelovém houpacím křesle do místnosti, která by měla podle předešlých propočtů vyhořet jako poslední - ať si babička ještě užije života. Nesmíme zapomenout na naše domácí mazlíčky, s kterými se ale před odnesením do bezpečí ještě pomazlíme. Rybičky necháme na místě, ještě by mohly pomoci.

Připravíme si nářadíčko, které obsahuje: sirky, pyramidu z papíru a dřevíček, pět kanystrů vody a svářečskou helmu, zhluboka se nadechneme a škrtneme sirkou (pro podpálení našeho prvního ohýnku doporučuji použít sirky, plamenomet je pro odvážnější a chudší jak na majetek, tak na obsah mozkovny). Úspěch akce poznáme díky nadměrnému žáru v oblasti nehtového lůžka (jak to ta příroda krásně vymyslela, že?) a pokud hoří i novinový papír pod dřevy, tak můžeme pomalu ale jistě slavit, ovšem pokud hoří pouze tento papír, jestliže totiž hoří i nějaký jiný, není to příliš dobré znamení.

Nyní se můžeme těšit z pěkného hřejivého plamene. Blahopřeji všem dosud žijícím amatérům topičům a věřím, že i vy dostanete šanci prosadit se jako extrémně vynalézaví při podpalování svých bytů i bytů nešťastných sousedů.