o psovi

Pokud jste to Vy, pak jsem to psal všecko Vám. Ze svaté země jsem si přinesl jen jedinou květinu. Je mi tak lehce, seděl bych věčně v té bílé skořápce, stišený. Pověz, co zůstane z našich životů. Pouhé nic, to veliké nic a venitas. A z klobouku mi lezou moly, měl bych ho nosit. Znám se ale ještě trochu jinak, s prodýchaným tělem a korunou. Tak jaký je to pocit? Svítí to. Budu tě čekat, co mi zbývá, než jít ti pomalu naproti. Rychle se ani pes nevysere. Stromy v lese rostou pomalu a já jsem mladý. Když mi chodíš hlavou, copak mi to chodí hlavou? Chováme se intuitivně, ale nic, co se tebe týká, nebudeme rozebírat. Jsem sám jako pes a pes se dívá na měsíc. Ve dne spí. Jsem toho plný a stále tě hledám. Scházíš mi, mám co ti dát. Našel jsem zelený kámen u cesty. Nemám nic, však žebrák nejsem. Víc trpím žízní, než hladem. A čtu ve hvězdách. Rytmus tvé chůze po nádražní dlažbě. Všude je líp, než v Brně. Brno je bratrství z nouze. Jsi tady? Zeptá se mě. Jsem a taky ne. To nic, prach cest a mlha nad ránem. Štěkání psa. Když to nejde, tak půjde to jinak. Čert to vem, kým jsem? Přece jsem nikam neodešel. A noc je jako stařena, co mě dusí až do pozdního rána. A noc je, když jsem vedle sebe dva. Bude tižší, než je šepot. Jsem celkem dojatý. A pokud jste to Vy, pak jsem to psal všecko Vám.

---