Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekapka?
26. 01. 2000
0
0
710
Autor
kaťuška
A déšť mě halí do tmy zapomnění
rozbíjím se s každou kapkou tupě dopadající na dlažbu ulice
bolestivě se snažím vstát
ale lidé nevidí mé tělo rozkutálené v molekulách vody
a šlapou po mých vlasech a kůži
trhají mě na kusy
zůstal jen můj hlas slepě křičící o špetku naděje
je mrtvý
stejně jako já...
Ani špetka patosu, to se mi líbí a taky naturalistické prvky,....Jo, myslím, že beatníci se maličko v tvojí tvorbě promítli, což ovšem vůbec není na škodu.
Naděžda
mrtví se z hrobu někdy vracejí. I to se stává.
deštěm jsi mne ovinula a snad se někdy slepíš zpět, byla by škoda kdyby ne.
deštěm jsi mne ovinula a snad se někdy slepíš zpět, byla by škoda kdyby ne.
Někteří lidi už jsou prostě takoví, hluší, slepí a to pak po tobě šlapou. Ještě že takoví nesjou všichni (aspoň doufám)