Je

Je před polednem 
v bytech sněží prach
a venku neprší 
jen vítr zvoní na větve jako na koleje 
na něž jsme pokládali Měsíce hliníkových desetihaléřů 
sami se šrámy od vlaků a prvních polibků
abychom viděli, co to udělá
a nevěděli, že se tak stanou veliké úplňky 
ani Perseidy 
jež tak vidívám padat z vod
každý srpen, kterým se vzdaluji od srpna
i tebe
když noci jsou ještě průsvitné 
a tenké jako aluminiová víčka na jídlech pro psy či lidských očích   
a ještě pořád se dá opít nocí stejně jako ženou
jen ptáci jsou již unavení jako pláče
z křídel a mláďat až se podobají nám i andělům šedi 
avšak my k drátům polí jen rozpřahujeme ruce 
aniž bychom letěli nebo se objímali  
a říkáme tomu jen tak
a každý jsme si pravdou Boží 
nebo mukami
záleží jen na jménu bolesti a srdci 
když zapadá slunce a vypadá to 
jakoby malíř v otevřených žilách nalezl svoji nejvyšší barvu 
a maloval zápěstími 
co je 
jen pro tebe