Tiché kolébky

ranní vánek skrývá zprávu
přes bránu té okenice
bledé rty foukají do světnice
černé pláště, jež přicházejí v davu

buclatá dítka, růžové líce
dřevěná kolébka, dosluhující svíce
polonahá Luna vítá rozbřesk jara
mláďata tu jsou a jsou tu sama

v éteru ticha cumlají prázdné prsy
křehotinkám rostou z uší trsy
smutku a neslyší venku sýčka
nikdo nehýčká jejich srostlá víčka

nezvěstná matka dosáhla cíle
najala sílu jež děti přikryje
škytající srdce slaví rovné píle

však
  nezvaný host
rád
  suché oči zakryje