pár

pár                                                                                            verulinda

 

v kolika slzách se odrážel smích

když kopyta  koní  svatební  zvonkohru

do  kostek  klapala

všechny  hodiny  na věžích proti času spěchaly

ve kterém jsme byli jen my dva

marná  snaha  šeptat  si slova milostná

která svatební pochod přehlušil

s tebou už nikdy nebude znova

když  řekls  jiné slibuji

za prsteny směněná

kapkami slunce a deště révy  jste  je  zalili

mně  zůstal  jen  vítr  po sklizni

 

ale

jak  bych  jí  mohla  zazlívat

že i ona se v tvých očích ztratila?

 

teď  už  tě  potkávám jen s ní

a lichotí mi jediné

že z těch dvou párů očí

vždycky  na mne  jeden 

na  chvilku spočine

 

a tohle je to navždy

 

---