Vrať se

Sedím v pokoji a sama,
jen já a plamen svíčky,
svíčka, já a jinak tma,
slzy, které jsou pod víčky.

A tak sedím sama a mlčím,
poslouchám písničky a srdce,
dá se říct, že vlastně klečím,
slyším, jako mé srdce řve.

Řve ale nikdo ho neslyší,
ten, kdo ublížil nic nevidí,
smát se je to nejtěžší, 
všude jen plno lidí.

Hledám chybu, hledám důvod,
zřejmě ho nemám znát, asi, 
kde láska naše má svůj původ,
proč, slyším všude naše hlasy?

Proč je to tak špatně, proč? 
Chci to vědět, chci to znát, 
do života mi ještě jednou vkroč,
prosím, nechci se jen ptát.

Chci tě vidět a dát ti pusu,
pevně tě obejmout a už nepustit,
jen ať nevidíš tu slzu,
to nemůžu dopustit.

Nechci nic, jenom tě vidět, 
chci tvoje štěstí, jenom to,
usínat budu potom klidně,
jen dobro, žádné zlo.

Miluju tě, i když nejsi můj,
myslím na tebe každý den,
chci ti říct stůj,
je to jen sen.

Šťasný jsi ale s jinou,
já to nejsem, už nebudu,
naše pohledy jen se minou,
slyším už jen hudbu.

Miluju Tě, milovat tě budu,
a to ostatní nechám na osudu,
jsi jediná láska mého života,
která myšlenky mi motá.