Tok dějin

Tok dějin

Staletí promlouvaj z chladného kamene
jiskry jsou poslové žáru a plamene
voda je vržena na věky do ledu
a hvězdy na nebi zmizeli z dohledu.


Mamuti usnuli na dlohá staletí
kometa nad náma tu mockrát proletí
kováři kovali a Král měl korunu
a vlci na kopcích tu vyli na Lunu.


Muži šli za sebou jak ovce do války
HItler si stavěl svět z prohnilé morálky
ze země šlehali ohnivé plameny
na lidských bytostech leželi kameny.

V nás navždy zústali hluboké trhliny
kde byli návrší jsou nyní roviny
slzy se ve větru v nás dlouho sušili
a dětské srdíčka ta dlouho bušili.


Vítr ten povane od jihu do křídel
chléb nesmí,nebude už nikdy na příděl
a sklepy na víno ať slouží k radosti
a knihy o lidech a jejich chrabrosti.


Dvacáté století bez moru bez bídy
a moudrost po předcích strčíme do křídy
zbraně ty vrhneme na věky do ledu
já, ty, on na Zemi tu misi povedu.

Autor básně : Pavel Volodkovič