Včerejší rozhovor

Teď čekám vichřici, už začínám ji tušit,

když slova běžela, i napříč, proti mně.

Měl jsi je uslyšet.  A měl sis zacpat uši.

Vždyť moje vlastní řeč nás oba zalehne!

Pod klenbou uvidíš jen rozptýlené čáry

do různých počátků. Některé z nich jsou tvé.

Ty čáry v pohybu jsou dráhy času. Zdali

to není, vidíš to, vstupní mříž v kostele? 

Jen trochu vylétla jsem, přivolal jsi mne zpět.

Na rukavici tvé teď sedím. Králíky

pro tebe nachytám, i pro myš doletět

bych mohla. Chtěl bys ji? Hned potom do lesa,

do chrámu odlišného, kde nelze nevidět

to staré sloupoví a tmavá nebesa.