Óda na temno

Jediná pravá parta jsme já a můj stín. Je to nutný ale nechtěný

jako otočení za každým krokem když jdeš tmavou uličkou, a k nasrání jako když zrovna v ty jediný uličce nefunguji světla. Překvapuje mě to tak jako ten výkřik co se ozve za mnou, ale obojí ignoruju a jdu dál. Moje tělo zaplní zima a mou hlavu myšlenky. Cesta temná a prázdna, je tak jako já. Už vím. Tak často se k ní vracím. Protože vím, že je jako já. Světlo je naději ale pro mě je jen stopka. Protože ve tmě, je každý sám. A protože sám, je každý pravý.