In the shadow of your wings 2

Nechte se unést poutavým příběhem mladé Beatricie, která vyrůstá bez matky. Trpí silnými depresemi a nedokáže si svůj život představit bez léků a terapií až do chvíle, kdy jí do cesty vstoupí pohledný Benjamin a ona před ním všechny své problémy zatají a konečně začne trochu žít. Příběh je plný zvratů a neočekávaných momentů, kdy čtenáře silně vtáhne do děje. Příběh, který je komplet smyšlený a přesto působí tak reálně....

Kapitola 2.

Nový život

 

 

Probudila jsem se ještě před svítáním, aby mě náhodou někdo v tom parku neviděl, chápete. Bylo by pro mě ponižující, kdyby někdo zjistil jak na tom doopravdy jsem. Procházela jsem se kolem školy a tiše záviděla těm dětem, které tam teď můžou být. Taky bych se chtěla učit, ale...

„Ach, promiň, neviděl jsem tě. Ty jsi tu nová? Nestalo se ti nic? Máš potrhané šaty! Jakou máš teď hodinu?“

„Ehm, ne, jsem v pořádku. Vlastně.....idu na hodinu angličtiny.“

„To je náhoda, já taky, jsem Benjamin, těší mě.“

„Já tě znám. Ehm, teda jako neznám, ale, viděla jsem tě včera v parku.“

„Ajaj, to byl trapas, chtěl jsem si s tím malým jenom pohrát.“

„Já vím, bylo to od tebe hezké.“

„Tak půjdem? Přijdeme pozdě....ehmmm.....“

„Beatricie.“

„Ale to je náhoda, obě naše jména začínají na B.“

„Já.....vlastně, něco mám, nemůžu jít s tebou do třídy.“

„Co blázníš? Ty chceš jít za školu?“

„Ne, to ne, vlastně jsem si právě vzpomněla, že musím k lékaři, ehm, tak se měj a uvidíme se....“

„Večer v parku? V sedm hodin, budu tě čekat, přijdeš?“

„Dobře, tak večer.“

 

Někdy se člověk tak rychle zaplete do lží, že už pak neví jak se z nich vymotat, ale řekněte, co byste v mé situaci dělali vy? Ten klučina se mi moc líbí, ale.....pane Bože, vždyť vypadám jakoby mě právě srazil náklaďák. Kde se umeju a kde seženu nový šaty? To bude trapas....

 

 

 

 

„Ahoj....“

„Ahoj.“

„Hele, promiň, nechci tě urazit, ale vy doma nemáte sprchu?“

„Promiň, nestíhala jsem, vlastně.....ehm....nejde nám voda a pokud jde o tohle.....máma mi všechny šaty spálila při žehlení, no a tak momentálně nemám v čem chodit. Je mi trapně....“

„Hele, mohl bych tě vzít k nám. Naši dneska nejsou doma, můžeš se umýt a ségra ti určo půjčí i něco na sebe.“

„To by jsi pro mě vážně udělal? Vždyť mě ani neznáš!“

„No to ne, ale když se na tebe tak koukám, přijdeš mi jako fajn holka. Dneska pomůžu já tobě, zítra ty mě.“

„Tak dobře, ale jenom se umeju a hned zmizím, nechci otravovat.“

 

„Ségra, vedu návštěvu.“

„Cooo?“

„Že vedu návštěvu.....tohle je Beatricie, je teď ve škole nová a má nějaké problémy, že jí půjčíš něco na sebe?“

„Zbláznil jsi se? Taky si sem přitáhneš kdejakou žebračku!“

„Takhle nemluv! Říkám, že je ve škole nová a má problémy....“

„A co je nám sakra do toho? Tak má problémy! A to jí jako máme dělat rodinu?!“

„Beatricie, pojď. Ségra jak je vidno zrovna není v náladě...“

„Nechtěla jsem ti způsobit problémy....“

„To nevadí, pojď, dělej, rychle se umyj, budu hlídat dveře.“

„Co? Děkuji, jsi zlatej, muck.“

„Emmm, jo tady....ručník.“

„Jo, ručník, tak?“

„Jo, už idu, a kdybys něco potřebovala, tak jsem tady, hned za dveřmi.....takže kdyby....“

„Jasně chápu...“

„Jo....“

 

Je to vážně milý chlapec. Představte si jakou měl o mě péči. Nejen, že jsem se směla umýt, dokonce mi i koupil šaty a potom jsme šli do kina. Byl to krásný večer a vlastně jediný večer s někým, který jsem kdy zažila. Nikdy jsem neměla žádné přátele, dokonce ani v domově, natož přítele. Je to skvělý pocit, cítit, že se někdo o vás bojí, že jste pro někoho důležití, že možná existuje na tomto světě někdo, kdo vás dokáže přijmout i se všemi važimi neduhy. Někdo, při kom se cítíte sami sebou a zapomínáte na všechny starosti a problémy. Ten, pro kterého byste chtěli žít, ale i zemřít. Jediný jeden mezi tisíci, který vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři, i když se zrovna chystáte plakat. Ano, Benjamin je přesně takový....

 

 

 

Vaše

Beatricie :3

---