Smuteční květy část 1.

Její zpocené tělo zalapalo po dechu. Probudila se jako vždy uprostřed noci, do tmy, do samoty. Už jí to pomalu připadalo normální a ten sen znala jako nejlepšího přítele. Každičký detail uměla popsat dopodrobna. To, jak pouliční světlo blikalo, jak jeho ruce svírali její ústa, ale nejvíc si pamatovala ten pocit vzteku, zoufalství a smutku, když jeho prsty přejížděli po jejím stehně. Vstala z postele a šla do koupelny, pustila studenou vodu z kohoutku a opláchla  si obličej. Opřela se o umyvadlo, v zrcadle viděla svoji tvář. Tmavé, rozcuchané vlasy, kruhy pod velkýma modrýma očima, drobný nos a plné, avšak popraskané rty. Byla krásná, ale na první pohled v ní bylo trápení, o které se nechtěla dělit. Nesnášela, jak ji lidi litují. Nikdy jí žádná soucitná slova nepomohla, i když by jsi to někdy opravdu moc přála, nikdy nic nevrátila a ani nevyřešila. Usoudila, že nejlepší bude si jít zpátky lehnout do postele, tak si navlékla teplé chlupaté ponožky a zahrabala se zpátky do peřiny. Spala až do rána.

Probudil ji štiplavý zvuk budíku. Vypnula ho a zůstala ležet. Jako každé ráno, přemýšlela nad tím, jestli už ji bude líp, jestli už dnes zapomene na vše, jestli třeba dnes upadne a ztratí paměť. Po chvilce přemlouvání vstala a nachystala se pro svět. Moc se nemalovala, věděla, že makeup stejně nic neskryje a vylepšovat se nechtěla, neměla pro koho. Měla ráda svou práci. Pracovala v květinářství. Bylo to místo mnoha okamžiků a lidských pocitů. Lidi zde chodili kvůli narozeninám, svatbám, výročím, pohřbům. Líbilo se jí, že vždy byla součástí něčího zájmu o někoho. Kousek z ní se skrýval za každým úsměvem z růže od milého a i za každou slzou nad smuteční kyticí. Ty dělala nejradši, nikdy vlastně nevěděla proč.

„Dobré ráno Barb!“ Přivítala jí její drobounká blonďatá kolegyně. Dostávala od mužů více kytek než sama za den prodala, vzbuzovala v mužích pocit nadřazenosti a potřeby její malé štíhlé tělo ochraňovat, což se jim asi líbilo, protože se o ní bili jak na bitevním poli. Jmenovala se Ellie, a všem říkala zkráceně. Jako třeba Barbře Barb.