Nedopalky

Ozářené obličeje sirkou, při zapalování cigaret, 
jsou světla naděje v boji proti dlouhověkosti.
Dehet zas černej jazyk múzy, tak dlouhej,
že když nás líbá, jde to až do plic.
Milujeme ten šlapot po hrudníku, 
když s kávou tančí vídeňský waltz, do rytmu samby
a se slinou v koutku hledíme na zítra,
jak na naivní konec noirovky.
Nedopalky jsou zas Alexej Meresjev, 
když dopadají do popelníků, 
kde shledává nepřátelskou linii
našeho baronoprášilovského životu.
Na jednu cigaretu, jedna mrtvá baletka,
která předvádí číslo Národního kouřového divadla.
V bílých šatech a žlutý botičce,
tak strašně štípe, když stepuje na zorničce.