In the shadow of your wings 4

Nechte se unést poutavým příběhem mladé Beatricie, která vyrůstá bez matky. Trpí silnými depresemi a nedokáže si svůj život představit bez léků a terapií až do chvíle, kdy jí do cesty vstoupí pohledný Benjamin a ona před ním všechny své problémy zatají a konečně začne trochu žít. Příběh je plný zvratů a neočekávaných momentů, kdy čtenáře silně vtáhne do děje.

Ve stínu tvých křídel je něčím ojedinělým. Není to ani román, ani beletrie, dokonce ani červená knihovna. Není to ani detektivka, ani scifi či hororová fantasy povídka. Tato povídka je ničím a vším zároveň...

Kapitola 4.

Teď nebo nikdy!

 

 

Vím, kdo ji srazil, ale nemůžu to Bess říct, mrzelo by jí to. Vlastně nejsem ani schopen si to s danou osobou vyúčtovat. Už mě to nebaví, nechci tady být. Chci se vrátit domů...

 

„Bene, je tu zase ta holka, kolikrát ti mám říkat ať už sem nechodí? Ukonči to, teď hned, nebo....“

„Nebo co? Zase se ji pokusíš zabít? Ty vážně nejsi normální, nenávidím tě a kdybych tě mohl vyměnit za kteroukoliv jinou sestru, věř, že to udělááám!“

 

„Ahoj Bess...“

„Můžu dál nebo....bude se tvoje sestra zlobit?“

„Ségra je právě na odchodu, že? Jdeš do divadla, přece...“

„Jo, ale....vrátím se brzy.“

 

„Beatricie, mrzí mě to, to co sis musela prožít. Musel to pro tebe být velice traumatizující zážitek. A hele, chtěl jsem se tě zeptat, vím, že teď máš ještě nějaký cvičení kvůli páteři, ale kdy už konečně přijdeš do školy? Nemůžu ti stále nosit úkoly....ne promiň, to je blbý, já jen, že moc zameškáš...“

„Bene, já, musím se ti k něčemu přiznat....“

„Jo, já vím, taky tě miluju, promiň, to bylo blbý. Až zkončíš s rehabilitacemi, tak jistě všechno doženeš...“

„Vlastně, já....jo....snad ano. Díky, Bene.“

 

Nemůžu mu ještě říct pravdu, nejde to. Má tohle vůbec nějaký řešení? On je ke mně tak hodný a upřímný, kdyby se dozvěděl, že jsem mu celou tu dobu lhala, byl by jistě konec. Ale pokud se to dozví od někoho jiného, bude to ještě horší. Je to zapeklitá situace, jsem si jistá, že on by mi nikdy nelhal a já....je mi děsně, pokud se mu nepřiznám teď hned, tak už nikdy!

 

„Bene, poslouchej, musím ti něco říct...“

„Jo já vím, co asi, vím, že se známe málo a už ti tady vykládám, jak tě miluji, ale vážně to tak cítím. Slyšíš jak mi buší srdce? To kvůli tobě....nikdy jsem nic podobného nezažil...“

„Pššššt. Pokud ti to neřeknu teď, tak už nikdy. Musím se ti k něčemu přiznat...“

„Ale vždyť už si mi všechno řekla....vím, potřebuješ čas, abysis byla jistá, že jsem ten pravý. To všechno chápu. Dám ti času, kolik jen budeš chtít....“

„Sakra, ne, to není to co ti chci říct...“

„Ahaa, já vím. Prošvihli jsme ten nový film a tebe to mrzí, co? Ale tvoje zdraví je přednější, víš...“

„Zavři sakra už tu klapačku na chvíííli!!!“

„Ale no tak, co se hned tak čertíš???“

„No....Bene, to co jsem chtěla říct....vlastně, jen jsem chtěla....to....že tě taky miluji, jsem si tím jistá.“

„Já to věděl, lásko....patříme k sobě.“

 

Nedokázala jsem to, ano, jsem zbabělec. Nepatřím na tuto planetu. Nedokážu tady žít bez toho, abych všem okolo sebe nelhala. Ale jednou pravda jistě vyjde na povrch a nebudou to pro mě vůbec hezké chvíle....snad se toho nikdy nedožiju a nebo je Benjaminova láska tak silná, že mi to všechno odpustí. Jenomže dnešní doba je taková, že bych na to moc nesázela. Ach, co si jen počnu? Co budu dělat? Pokud mě opustí, přijdu o kus mého srdce a už nebudu schopná žít. Bez něj by byl můj život ztracený....

 

Beatricie :3

---