Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIn the shadow of your wings 5
Autor
caerol
Kapitola 5.
Živá mrtvá
Dneska jsem měla opět tu čest setkat se s policií, když jsem v jednom obchodě ukradla luxusní svetřít. Předvolal si mě k sobě komisař Derek a já se opět cítila jako ve slepé uličce...
„Ale, ale, kohopak to tu máme? Slečnu Greenowou...“
„Pche...“
„Hele, zlato, bylo by pro tebe opravdu lepší, kdybys s námi začla spolupracovat. Zajistíme ti klidný a spokojený život. Už nikdy nebudeš muset vykrádat obchody, abys měla co na sebe...“
„Ale já o vaši pomoc nestojím a vůbec, řekla jsem vám všechno, co vím...“
„Opravdu? Jak myslíš....ale nás jen tak neoklameš. Koho kreješ, je to Benjamin, co? Máš ho ráda...“
„Cože? Ben by mi nikdy neublížil!“
„Tak holčičko, buďto jsi tak blbá nebo to na nás opravdu jen hraješ. Stopy pneumatik toho vozidla pasují na automobil, který patří tomu tvýmu Benovi...“
„To není pravda?! Co to tady na mě zkoušíte?“
„Tak se ho zeptej a uvidíme, co ti poví. Teď padej, ať už tě tu nevidím!“
Zdá se mi to jako sen, Ben, opravdu Ben? Ale vždyť stál hned u mě, jak by se tak rychle dostal....nebo si někoho najal? Ne, tomu nevěřím....musím si s ním vážně promluvit...
„Bene, máš čas? Potřebuji s tebou mluvit...“
„Co se děje, lásko? Za pět minut jsem u tebe, jen mi řekni adresu.“
„Ne, jsem kousek od tebe. Vyjdi ven, počkám tě v parku.“
„Dobře, hned jsem tam...“
„Tak co se děje, Bess?“
„Slib mi, že ke mně budeš upřímný, ano?“
„Slibuju, tak už mi pověz, co se stalo?“
„Ty víš, kdo mě tenkrát srazil, že?“
„Ne, já přece...“
„Nelži! Byl jsi to ty? Nebo nějaký tvůj kumpán?“
„Já? Ne....Bess....byla, byla to moje sestra....ale....počkej, nechej si to vysvětlit! Kdybych o tom věděl, nikdy bych jí to nedovolil. Nechci, aby se ti něco stalo....vlastně jsem ti v ten večer zachránil život, protože ty....ty jsi už byla mrtvá!“
„Co....cože? Co to tady plácáš?“
„Říkám....že jsi byla mrtvá, Bess...“
A tomu teď mám uvěřit? Vážně? Z mrtvých vstání, to jsem snad nějaký Ježíš nebo co? A pak kdo tu má bujnou fantazii! Vážně nevím co si o tom všem mám myslet. Mám v hlavě velký zmatek. Nedojdu klidu, dokud se tohle všechno nevyřeší. Ale proč by mi Ben lhal? Myslela jsem, že on je ke mně celou dobu upřímný, tak proč??!
Beatricie :3
5 názorů
Dobře prolog trochu pozměním a za komentář děkuji. Vím, že některý věci jsou přehnaný, ale to už tak k povídkám patří. Doufám, že nesklamu a dočtete to až do konce. :)
Přátelé, ty Zdendovy nadšené komentáře pod každým dílem jsou skutečně milou bonusovou linií celého Caerolinina příběhu - držím vám palce, aby vám to vzájemné nadšení vydrželo, protože kdyby ne, tak by mne to zklamalo víc, než kdyby se Bess s Benem rozešli :-)
Jinak, mohu-li, tak bych doporučil opravdu ten prolog alespoň nějak umenšit, myslím totiž, že ve své podobě víc škodí než pomáhá.
Jinak se mi líbl rozhovor ve čtvrtém díle, když se Bess chtěla přiznat, ale nakonec k tomu nenašla odvahu. Nemohu se sice zbavit pocitu, že Ben je pěkný truhlík a Bess si to až moc bere, protože ta její lež by se (podle mne) normálně musela provalit do 24 hodin, ale rozhovor jako takový měl šťávu. Takže vysekávám poklonu za opravdu pěkný kousek textíku.
A taky mne těší, že příběh se sice pomalu, ale přece jen slibně rozbíhá k něčemu zajímavému.
I když pořád nevěřím, že Bess neumí číst a psát ;-)