Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Letokruhy

23. 09. 2014
4
3
401
Autor
Silvestr2009

„Každý Brest má svou Barbaru,“

říkám si,

když stojím v průchodu.

Prší,

kolem pospíchá plavovlasá múza

a odkud si zespod

se snaží probudit to pubertální dítě,

které tak silně trápil

jen jeden problém.

 

„Tak už se ho prosím tě dotkni!“

 

…nebylo to všechno trošku amorální?

 

Je zvláštní tu stát

a se C.D.Paynem si vyprávět,

o tom, že mládí je dávno v hajzlu.

Ale stejně,

když město hořelo

naší touhou,

byly ty chvíle tak nezkrotně krásné

a naše lásky,

chvilkové

a přesto tak opravdové,

že už je nikdy

nebudou moci zopakovat,

že po večerech člověk hloupě sedí

před černým displayem a doufá.

 

…v co vlastně?

 

Vítr se zvedá

ustává déšť a odněkud zdáli –

-          saxofon,

co zpaměti odříkává básně

Václavovi

a všechno je zpět

hluboko pod kůží

dětské touhy, stezky

a jediný problém.

 

Tak už se prosím tě dotkni

hluboko ve mně

zakořeněného citu.


3 názory

black8
27. 12. 2014
Dát tip

sú mi známe tieto pocity, v poslednej dobe sa aj nimi často zaoberám. veľmi pekne napísané*


smyčka
24. 09. 2014
Dát tip

Dotýká se


když město hořelo/naší touhou,.....

tak opravdové,/že už je nikdy/nebudou moci zopakovat.......krásné verše..T***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru