Procházka tmou

Tma vpravo a tma doleva…

Vcházím do ulic a všechno okolo mě se děje  bez mého přičinění, dokonce i mé nohy

chtějí  jít  vlastními kroky, tělo touží  po tom,  zhroutit se k zemi a rozpustit se v ní.

Snad mé nevědomé přání, snad mě chce tělo zastavit před šílenstvím tohoto světa.

Znovu se učím ovládat své nohy

         Krok

                   Dva

                            Tři

Nádech, výdech … sílu, světlo … SVĚTLO!

Prosím, proč někdo neotočí tím vypínačem? Tma, jen TMA.

Nádech, výdech

Hledám vypínač.

Rozhlížím se.

Moje tělo tápe, srdce vyhasíná,

malý plamen, který dohořívá – NADĚJE (vypínač).

Cvak … a náhle vidím. 

Už rozumím, proč lepší byla tma.

Prý, když jsi v pekle – nezastavuj – tak kráčím dál

SÍLU, RADOST

postrádám,

tak kde se bere, 

když

dokážu ji dát?