Podzimní masochismus

V podstatě jen tak zkusmo, protože vlastně nevím, jestli se to dá úplně stejně číst, jako se to dá slyšet. 

Když se milujem,

smějem se,

smějem se a do ucha si láskyplně šeptáme nesmyslná slovní spojení.

"Lososové pyré!"

A když pak usínáme,

tisknem se k sobě,

jako dítě tiskne se k plyšovému medvídku

ze strachu před bubákem. 

Já potom doma sama

pláču,

protože jsi hrozně daleko,

a protože jen tak klidně spíš!

A to mám na tom nejradši.

Zrovna jako podzim.

Když je hnusně

a mně se z toho žalu štěstím svírá srdce.

Když prší a já si můžu oči vybrečet.

Když k zemi padají mrtvé listy,

když já chci být mrtvým listem.

V lhostejné touze po tobě

v depresi se radostně utápím

A řvu, že mě nemáš rád!!

A že nemám ráda já tebe!!

Protože to si pak v syrovém probuzení uvědomím,

jak moc

Tě miluji.

---