První revoluční pátek

Franska Byltinginová upustila na lepkavou podlahu zatoulaný list papíru z prastaré knihy, kterou ukradla bezvýznamné nobilitě.

Papír rozkrojil prostor a čas.

A navždy tím změnil chod věcí v nás.

Není nic jako dobro a zlo.

Přesto však viva zlo vyvázlo

a dobrotu zvrací ti ptáci:

Bílé holubice s kladivem,

která létá vždycky pod vlivem.

Vystřihnout si rakev z papíru,

navštívíme zemi tapírů,

tam sloučíme jeho krev s hadí.

Ať už jsme staří nebo mladí,

jen rudé víno z nás to splatí.

Kronův srp kácí všechny muže,

z předsudků nikdo nepomůže.

Voda teče svěče čistě dál.

Pro kapku by jsi šest set let stál,

kdyby rytíř koně nesežral.

Vesmírem znuděně letíme,

když v tom  jsi tu podzime.

Jsi tu připravený vládnout nám,

ale pozor jsi tu na nás sám.

---