Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrvoplánová báseň o pedofilním vrahovi Karlovi a jeho díle
Byl to takový
vychrtlý muž s knírkem
tichý a milý
trochu páchnul močí
ale ne moc
asi víte, co znamená slovo "trochu"
Sousedé ho měli rádi
protože po nich
nikdy nic nechtěl
obyčejný člověk, říkali si
obyčejný člověk
mouše by neublížil
Jmenoval se Karel
a měl rád děti
často je pozoroval z ústraní
dalekohledem sovětské výroby
na kahotách mu kynula boule
Karel byl hodný pedofil
obyčejný člověk
mouše by neublížil
ale dítě, to není moucha
kamarádi
Jednou se Karel trochu víc napil
kolébavou chůzí zamířil do blízkého
parku
vyhlédl si
dítě
bylo mu jedno
je-li to chlapec nebo dívka
chňapl po něm
a zatáhl ho
do roští
Defloroval dítěti rektum
vysemenil se mu do úst
pak ho zaškrtil šňůrkou z vlastních tepláků
a vykřikl hrůzou
neboť si uvědomil
co učinil
zmocnila se ho
hrůůůůza!
Při marných pokusech o oživení dětské mrtvolky
které připomínaly hrátky kočky s kusem
vepřových jater
byl přistižen dvěma exempláři příslušníků
městské policie
Dál to šlo ráz na ráz
Karel okamžitě putoval do vazby
kde byl spoluvězňům představen jako prcičkář a vrah
za což se dočkal téměř instantního mnohočetného
znásilnění
do konečníku bez výraznější lubrikace
takzvané
řeznické lásky
záhy se zjistilo, že zabité dítě byl jediný potomek
kapitána místního obvodu pro obecnou kriminalitu
Ještě téhož večera zavítali do cely rodiče předčasně zesnulého děcka
v rukách kufírek
v němž rachotilo vybavení malé domácí dílničky
nebožáci šílení žalem
matka a otec
nádoby čiré nenávisti
se pustili do příšerné řezničiny
Oficiální závěr následujícího vyšetřování zněl:
"Uklouzl ve sprše a spadl do přepravky s chirurgickým vybavením"
Kapitán s manželkou si adoptovali černouška z Ugandy
na všechno špatné, co se stalo, zapomněli
a tak tato prozaická Radovanova báseň
končí navzdory tomu
kolik ošklivého se v ní stalo
šťastně!
Děkuji za pozornost!
3 názory
Luiselotte
28. 01. 2015Víš ty co?
Možná mě rozbrečíš což málokdy teda.
Jinak řečeno nebo spíš, řekla bych, že to je strašný takhle psát. A nic by mi na tom nepřišlo zajímavýho, kdyby... to tak prostě nebylo.
Jinak řečeno. Mám facebook. Když ho rozkliknu, vypadá to tam zhruba tak, jako v těch tvých textech. A to bych řekla, že lidi co znám jsou v pohodě. Asi jen neumim blokovat takovýty věci co tam chodí samy, nevim... Nevím, co říct na to co píšeš. Nelíbí se mi to. Fakt ne. Ale přijde mi, že ať se podívám kam se podívám, je to tam přesně tak, jak píšeš. Už jsem si na to asi zvykla. Nevnímám to nebo to vytěsňuju, nevím. Ani mě to nešokuje nějak, neznervózňuje. Prostě to beru jak je. A píšu o jinejch věcech, o nějakým svým světě. O něčem o čem si myslím, že na tom záleží víc. (a vlastně... jsem asi divná. Asi by mladej básník současnosti měl vypadat spíš jako ty než jako já. - to je výrok teda, excentrický, hm - Ukazovat na to, co je. Nevytvářet ten vlastní svět. Jenomže, když se nad tím zamyslím. That's the way i love it. Neustále se snažím přetvořit to, co vidím na to, co chci vidět. To je pro mě umění. A to jsem ti asi vlastně chtěla - bůhvíproč - říct.)