Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prvoplánová báseň o pedofilním vrahovi Karlovi a jeho díle

Věnováno dílu Josefa Lady

Byl to takový

vychrtlý muž s knírkem

tichý a milý

trochu páchnul močí

ale ne moc

asi víte, co znamená slovo "trochu"

Sousedé ho měli rádi

protože po nich

nikdy nic nechtěl

obyčejný člověk, říkali si

obyčejný člověk

mouše by neublížil

Jmenoval se Karel

a měl rád děti

často je pozoroval z ústraní

dalekohledem sovětské výroby

na kahotách mu kynula boule

Karel byl hodný pedofil

obyčejný člověk

mouše by neublížil

ale dítě, to není moucha

kamarádi

Jednou se Karel trochu víc napil

kolébavou chůzí zamířil do blízkého

parku

vyhlédl si

dítě

bylo mu jedno

je-li to chlapec nebo dívka

chňapl po něm

a zatáhl ho

do roští

Defloroval dítěti rektum

vysemenil se mu do úst

pak ho zaškrtil šňůrkou z vlastních tepláků

a vykřikl hrůzou

neboť si uvědomil

co učinil

zmocnila se ho

hrůůůůza!

Při marných pokusech o oživení dětské mrtvolky

které připomínaly hrátky kočky s kusem

vepřových jater

byl přistižen dvěma exempláři příslušníků

městské policie

Dál to šlo ráz na ráz

Karel okamžitě putoval do vazby

kde byl spoluvězňům představen jako prcičkář a vrah

za což se dočkal téměř instantního mnohočetného

znásilnění

do konečníku bez výraznější lubrikace

takzvané

řeznické lásky

záhy se zjistilo, že zabité dítě byl jediný potomek

kapitána místního obvodu pro obecnou kriminalitu

Ještě téhož večera zavítali do cely rodiče předčasně zesnulého děcka

v rukách kufírek

v němž rachotilo vybavení malé domácí dílničky

nebožáci šílení žalem

matka a otec

nádoby čiré nenávisti

se pustili do příšerné řezničiny

Oficiální závěr následujícího vyšetřování zněl:

"Uklouzl ve sprše a spadl do přepravky s chirurgickým vybavením"

Kapitán s manželkou si adoptovali černouška z Ugandy

na všechno špatné, co se stalo, zapomněli

a tak tato prozaická Radovanova báseň

končí navzdory tomu

kolik ošklivého se v ní stalo

šťastně!

Děkuji za pozornost!


3 názory

Luiselotte
28. 01. 2015
Dát tip

Víš ty co?

Možná mě rozbrečíš což málokdy teda. 

Jinak řečeno nebo spíš, řekla bych, že to je strašný takhle psát. A nic by mi na tom nepřišlo zajímavýho, kdyby... to tak prostě nebylo. 

Jinak řečeno. Mám facebook. Když ho rozkliknu, vypadá to tam zhruba tak, jako v těch tvých textech. A to bych řekla, že lidi co znám jsou v pohodě. Asi jen neumim blokovat takovýty věci co tam chodí samy, nevim... Nevím, co říct na to co píšeš. Nelíbí se mi to. Fakt ne. Ale přijde mi, že ať se podívám kam se podívám, je to tam přesně tak, jak píšeš. Už jsem si na to asi zvykla. Nevnímám to nebo to vytěsňuju, nevím. Ani mě to nešokuje nějak, neznervózňuje. Prostě to beru jak je. A píšu o jinejch věcech, o nějakým svým světě. O něčem o čem si myslím, že na tom záleží víc. (a vlastně... jsem asi divná. Asi by mladej básník současnosti měl vypadat spíš jako ty než jako já. - to je výrok teda, excentrický, hm -  Ukazovat na to, co je. Nevytvářet ten vlastní svět. Jenomže, když se nad tím zamyslím. That's the way i love it. Neustále se snažím přetvořit to, co vidím na to, co chci vidět. To je pro mě umění. A to jsem ti asi vlastně chtěla - bůhvíproč - říct.)


Řádkování si domyslete nebo si opravte ten váš editor.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru