Žár

Dýchám zrnka polopouští

tam kde listy nepadají

kde se bere prst na spoušti

jako zrada slibů máji

 

Slunce je nepřítel, žár pořád pálí

A já ho sleduji jak někde v dáli

zapadá za obzor s myšlenkou hravou

slabou jak vůle těch co ve tmě plavou

aniž by doufali v paprsky many

které mně jimi jsou ze dlaní rvány.

Mluví mnou naděje v chladnější rána

té co mi velhala že je mi lhána

Slunce je nepřítel, žár trpkost sklízí

o to víc když se pak s tkLivostí smísí

 

Dýchám zrnka písku z bouří

tam kde smích se rovná síle

kde se z mojí hlavně kouří

tváře temné, černobílé

 

Slunce je nepřítel, žár si mě drží

písek mnou protéká jako bych strží

kterou chci naplnit důvěrou v úsvit

že znova bude byl. Nestačí ústit

tím klidu ledovce nevrátíš stíny

které mu říkaly že není jiný

se lkaním na osud s kterým mám sváry

který mi přiřkl že svádí mě žáry

Srdce mi buší jak o závod s jasem

a já si nejsem jist svým vlastním hlasem

 

Dýchám zrna co mě rdousí

tam kde tep už nemá místo

a sám sobě v těžké nouzi

proti hlavě držím pistol

---