Vyřiďte Radůze

Radůza
mysteriozní tepání ženské duše vesmírem je opásáno nepochopitelným citem, 
pro který má lidstvo nedokonalý pojem lááskáá,
je to „e-motion“ pictures extatického míru,
radosti v soužení, bolesti v souznění.
Vidí dopředu i dozadu,
vidí přítomnost, minulost i budoucnost,
vidí naši zkázu i naše spasení
v hodině horoucí disonance,
v sekundě jitřní harmonie,
věčnosti po říhnutí,
které vědci nazvali sobě pro legraci a lidstvu k obdivu „velký třesk“,
neboli plesknutí novorozeného děťátka po prdelce.
Vidí propady archetypálního lapsu,
zaskočení drobečkem chleba u snídaně, 
„.... ach, promiňte, prosím“
„to nic, v pořádku, ať slouží“
úsměv, klopení víček, a potřesení hlavou do strany.
Kdo by neměl rád tahle slova mentální sebeobrany.
Vždyť nic nestojí, je to ta nejjednodušší slušnost,
nejlevnější vstupenka do ráje mezilidských vztahů,
Zrcadlí se úplně všechno, všechno má odraz v prostoru,
všechno na svém přesném místě, v pevném místě vesmíru,
po kterém už Galilei Galileo volal,
že pohne z něj vesmírem, když mu jej dají.
Ještě netušil, že i on má tento „aeternam punctum“ blíže, než by si odvážil přát,
doslova na dosah ruky - uprostřed čela, jen o málo níže, než si kreslí tečku třetího oka hinduisté,
oni také tuší, 
že zrcadlení je na dosah, 
ach, 
blízko tak, 
blízko v tmách, 
v duši naší končinách. 
Dej, Bože, v snách,
ať překonám svůj strach, 
než proměníš mě v nebeský prach.
Pláču snad?
Jsem snad vesel?
Myslíš, že to na vás hraju?
Anebo že se motám ve vlastním chaosu?
Máš pravdu, víc než tušíš!
Jenže ono je to docela fuk:
Hvězdy si stejně mlčí svou píseň dál.
Mlčte si, hvězdy, mlčte!
„... šak na vás hyn taky dónde...“

V sakrálním prostoru zákristie v kostele svatého Mikuláše na Malé Straně Jakub Arbes popíjí mešní víno. O korkovou zátku, která mu tehdy v příšeří dvou mešních svící upadla na zem, málem uklouzl zvukař americké vokální skupiny Acappella, když pro ně připravoval aparaturu pro jejich jediné vystoupení ve střední Evropě v tom roce raz dva české demokracie, co už se u nás zase mohlo zpívat. Kdyby to Jakoubek Arbesů věděl...určitě by si dal ještě sklenku navíc!
Toš, ať slouží!