Pohoda

  Sluneční záře mě pražila do obličeje. Venku bylo 35 stupňů a to se také na mnohých lidech projevovalo narůžovělou pokožkou. Zavřela jsem oči a neslyšnou chvíli vnímalapouze příchod a odchod nevinných vln a pozitivní energii vyzařující ze Slunce. Pomalu mi na čele začali naskakovat kapky potu. Ve vlasech jsem ucítila mírný náznak vánku, přinášející s sebou chladivé pohlazení. Nemohla jsem si pomoct a hluboce se nadechla. Cítila jsem mořskou sůl a nepopsatelnou letní vůni. Najednou mi hlavou prolétla myšlenka: "Co asi dělají ve škole?"

Byl zrovna raný podzim a všude plno mračen a barevného listí. Spolužáci chodili do úmorné školy v přestavbě. Nesměli jsme ani otevřít okna, natož se projít na školní dvůr. Uprostřed vždy stál vysoký do nebes se tyčící Dub. Při pomyšlení na něj, jsem se musel pousmát, jelikož mě obklopovaly tři vysoké palmy. Pomalu mě začali ukolébávat vlny. Neodolala jsem a usla.