když

                                                                                                   verulinda

vkradou se tiše

a v nekončícím tichu

z  úst horký dech slízávají

oči zavřené očekáváním se nebrání

pod tmou dál jak slepci klopýtají

když horkost zimnice střídá

 

a  pokaždé  když rozpoznají  roztřepené  kraje  zrudlých  pivoněk

které  pod  tíhou  vyvrácené  hlavy  mají  položené  na  listech

ochutnávají

vůně  a  jed

zimnici  svádí                

posloucháš  se  a necháš  se  unášet 

sladkým  jezerem  tam a zase zpět

hřeješ  a  zároveň  pršíš

není čas přemýšlet

 

roztřepené  lístky  voní

nechat si je chceš  

jako  květy  v herbářích

utržené

v  tobě  dosychají 

a kdykoli  k  nim  přivoníš     voní

když  v sobě  bloudíš

                                 

je  ticho  když  nejsi

měsíc  či  slunce  za oknem 

je  ticho

vždycky 

                    když

---