Alchymista

Jdouce po té cestě prašné, na své pouti krátké,
ohlížím se přes rameno, nelitujíc ničeho.
Poznal sem již mnoho chutí, ať hořké nebo sladké,
ustál průchod válkou v poušti, ač volali: „Zničte, ho!“

Málo let má na rozumy, málo, že se nestydí!
Krátce chodí po tom světě, krátce, mnohé nevidí.
Kdo má pravdu, kdo se mýlí, je rozumu věk zárukou?
V hlavě jasno mám již chvíli, ač nemám vrásky na rukou.

Měl sem zahnout dříve, dávno, na poklad vzdát se nároku?
Měl bych býti snící sklenář na kopečku v Maroku?
Možná ztratím měsíc, život, možná ztratím půl roku,
možná dojdu k pyramidám, s alchymistou po boku.