Díky za teď

 

 

V mléčném objetí

rán třpytivých lét

tiše a rád 

vzlétl sen k obloze.

 

Proč plakat, proč?

Vždyť svět jen kvetl.

Vzlétl a spadnul

a pak zas.

Vzlétl.

 

A já s ním 

a já bez něj.

Sním a tuším,

ale vědět nechci.

To on mi dal lekci

nešťastné lásky.

 

Včera je dluh

a zítřek možná.

Sen je teď.

Leť.

Je.

 

Řádků je dost

inkoustu taky.

Z okna vyhlížím vítr a ptáky

 

v osudovém objetí

výjimečných podzimů.

---