Lesní poutník

Lesní poutník

Blátivá stezka vede chůzi bezcílného poutníka do chaotické spleti lesního porostu. Tmavá kápě chrání jeho tělo před ošleháním od větví. Oči skloněné k zemi se sklopeným pohledem vyhýbají vlastní destrukci od trčících větví.
Poutníkovu chůzi stromy ani jejich větve nezastaví. Až do sundání vlastní tmavé kápě bude potají a nikým neviděn urovnávat větrem pokřivené kmeny stromů i ty nejmenší nalomené větvičky neuspořádaného lesa. Spadané listy a jehličí urovná do domova lesním mravencům.
S děravými kapsami plnými peněz, s tmavou kapucí lesního přízraku putuje poutník tichým lesem. Místo otisků jeho kroků zůstávají drobné mince vypadlé z prostřílených kapes jeho ošuntělé kápě. Doteky jeho rukou se stávají vráskami kůry stromů. I strom bez listí je pro něj stále stromem, i na suchém pařezu ještě mohou vyrašit nové větve.
Jednou odloží svou tmavou kápi a osamoceně usedne do vypálené mýtiny mezi porostem lesa. Nerušte pak lesního poutníka, hasí vlastní požár ve své cestě. Pár posledních lidem bezcenných mincí pod tmavou kápí nechá ležet pro zaplacení poplatku lesním vládcům. Blátivou stezku vysuší jeho kroky bez kápě z lesa za sluncem … odchod lesního poutníka v podobě ranní mlhy nad lesem.
A každý člověk je jedním ze stromů … a každé slovo a každý čin je větví jednoho z nich …