Nejsem

Nejsem princem v zlaté zbroji,
jsem jen mužem, co se bojí,
že mu život nedá šanci,
mít jen mušku - štěstí - v ranci.
Jemuž z rána úsměv chybí
a nevěří již v plané sliby.
Nejsem pánem z dívčích snění,
kvůli němuž se krev pění,
jsem jen snářem tiše jdoucím,
s puklou duší tiše řvoucí.
Vím, že plytkost z toho kape,
že bych si měl dát spíš kafe,
s trochou whisky - irskou kávu,
čekat na tu ženskou v hávu,
až si s kosou přijde pro mě,
až budou plát staré ohně.
Bolest mi už svaly trhá,
Barbar se vstříc peklu vrhá,
tak se loučím s tímhle světem,
dejte - prosím - pusu dětem.