Jeden den v životě zdravotní sestry

V tomto ústavu nebyly návštěvy. V tomto ústavu nebyl smích ani bolestný křik. V tomto ústavu vlastně nebyli ani lékaři, protože zde nešlo o zdraví, ale o sklizeň.  Vše bylo moderní, perfektně sterilní a čisté. Jako v každé jiné nemocnici. Ale život zde nevzkvétal.

            Ceresa byla pouze jedna z mnoha zaměstnankyň. Sama se ale cítila spíš jako otrokyně. Ke své práci byla předurčena a svůj osud nemohla změnit. Svobodná vůle byla ve vyspělé společnosti ovládané pevnou rukou potlačena. Proč by měl člověk mít možnost volby, když všechno je pro něj do detailů připraveno ještě než je narozen? Ne, takové otázky si nepokládala. I nejmenší odchylka od normy by se totiž mohla počítat jako vzpoura.

            Již od rána prováděla rutinní obchůzku po plantáži. Procházela dlouhou chodbou a než došla na její konec, její perfektně symetrické boky upjaté v jasně rudé uniformě se mnohokrát znouply. Vešla do pokoje 47C. Byla to jediná místnost, která měla pouze jednoho okupanta. Pouze jedinou nádrž, ve které bylo jeho tělo. Mimo ní vyplňovalo místnost pouze tlumené sterilně bílé světlo. Byl to zvláštní pohled, protože v ostatních místnostech bylo mnoho nádrží vedle sebe naplněných čirou namodralou tekutinou se změtí trubic, mezi kterými se choulila lidská těla. Pouze zde bylo toto jedno tělo. Z hrudníku mu trčela široká trubice tvořená dráty a hadičkami připevněná ocelovými skobami k jeho kostnatému tělu. Včera mu odebrali srdce.

            Technický pokrok nabízí mnoho možností zvýšení kvality života, často ale na úkor jiných. Je libo modré oči, černý skalp, novou páteř, či játra? Masivní korporace BioGene nabízí chirurgickou pomoc. BioGene je tu pro každého. Pokud jste schopni splatit svůj dluh, můžete si pořídit i jednu z nejnovějších vymožeností-oči se schopností nahrát dění kolem vás. Jejich jasný rudý svit vám dokonce bude připomínat uniformu sestřiček, které vás po zákroku ošetřovaly. Ale když svůj dluh nebudete schopni splatit, bude s vámi naloženo jiným způsobem. Doslova naloženo. Smlouvou s BioGene se totiž zavazujete poskytnout jim náhradou své tělo, nebudete-li schopni zafinancovat vaši úpravu. Uprostřed noci vás navštíví jakýsi exekutor a odvede vás, vzpírající se či ne, do ústavu, kde pracuje naše Ceresa. A kdybyste chtěli utéct? Každá položka nabízená BioGene je opatřena čipem. Neutečete.  Nakonec budete naloženi do čiré, světlemodré tekutiny, uvedeni do umělého spánku, napojeni na přistroje a bude se o vás starat Ceresa či jiná identicky vypadající sestra. Jednou za čas z vás vaši opatrovatelé odeberou orgán, končetinu či jinou část, kterou zrovna potřebují pro obchod. Vyteží z vás poslední možnou buňku, dokud vás už ani nejmodernější přístroje neudrží naživu a pak na vás nezbyde ani vzpomínka.

            Mladík na pokoji 47C nebyl nijak výjimečný. Bylo to pouze exklusivní zboží, o které bylo třeba špičkově pečovat. Jeho bílé vlasy připomněly Cerese dětství. Toulky s jejím přítelem, který měl vlasy bílé jako albínské kotě, které schovávali v polorozpadlé opuštěné fabrice na pokraji města. „Jednou si pořídím rudé oči, jako má tohle kotě!“, měl ve zvyku snít Oren, než je od sebe oddělili a poslali Ceresu na převýchovu na zdravotní sestru. Při této vzpomínce jí zamrzl bolestný úsměv na rtech. Mohla by zjistit, jestli před ní leží na pokraji smrti Oren, ale všechna jména uschovaných těl byla převedena na neidentifikovatelnou skupinu čísel. Provedla běžnou kontrolu, přidala zápis do formuláře, doplnila zásobu vyživovací látky a s prázdnou hlavou obcházela další pokoje.

Noční cesta na ubytovnu nebyla ničím netypická. Tmavé ulice osvětlovaly pouze videoreklamy na nejnovější povozy, kulturní akce a samozřejmě také reklamy BioGene. Při chůzi měla sklopenou hlavu, aby nezahlédla svůj odraz ve výlohách a kolem kotníků se jí popínala mlha. Doma snědla jen třetinu standartního boxu potravy. Více její žaludek v poslední době nedokázal udržet. Dvě pilulky na udržení světlé kůže ale musela brát poctivě. Horká sprcha jí nabídla alespoň lehkou úlevu. Brzy ale vyčerpala svůj příděl vody a tak si sedla na okraj vany a začala si česat bílé vlasy. Zrcadlo vyhodila už dávno. Nebyla schopná snést pohled na sebe, na své znetvořené tělo. V očích BioGene a společnosti byly zdravotní sestry dokonalé. Bílé vlasy, jasně modré oči, rudé rty, ostré rysy, světlá kůže. Všechny byly do detailu identické a byly součástí reklamní taktiky. Prodávaly korporaci svým vzhledem.

            Ceresa byla součástí první generace, která se účastnila začátku provozu BioGene. Měla tu smůlu, že ještě zažila obyčejný život s bezstarostným dětstvím. Novější generace již tento problém neměly. Jako každý večer vytáhla z nočního stolku starou fotografii a téměř obřadně hladila její okraje. Bylo to to jediné, co jí zůstalo z dětství. Z obrázku se na ni usmívaly dvě dětské tváře. Bělovlasý štíhlý hnědooký Oren a hnědovlasá zelenooká Ceresa s buclatými tvářemi. Z jejích očí vytryskla potlačovaná nenávist. Nenávist k BioGene, ke zvrácené společnosti, k rodičům, kteří ji neochránili před tímto krutým světem a naopak ji kvůli dluhům prodali společnosti BioGene. Nenávist k ní samé a k jejímu vzhledu pokřivenému Vzdělávacím oddělením masivní korporace BioGene, která jí ve věku deseti let vytrhla z náruče domova a začla ji přetvářet ve své dílo. Ve světě dokonale vypadající společnosti nezbyl prostor pro lidskost.