Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNokterno!
31. 10. 2014
0
0
659
Autor
mejdej
poprocházková
Nokterno!
Slast, kterou nikdo nezměří,
kuřecí prso k večeři,
noční hovory u dvěří -
slast, kterou nikdo nezměří.
Zážitek, jenž se ani z půlky,
nevešel hlavě do škatulky,
smích ve vlnách a vlnky v smíchu,
pohledy lichotící tichu.
Tak dlouho chodí se..., až se trhne,
tak dlouho plodí se, až to drhne
na všech úrovních lidskosti.
Relativita blízkosti -
kdo je mi a jak vlastně drahý?
Marné to vysvětlovat snahy,
nevešel jsem se do norem,
a do bazénů ponorem.
Do Tvých očí se ale nořím
jako do lázně pochopení,
jak živel oheň - zplna hořím,
žár se cení, žár mě změní.
Jsi jediná a nejsi jedna,
moje láska je bezohledná,
neohlíží se, jenom vzhlíží,
zbavuje věznice vztahů mříží.
V srdci je nekonečně místa,
i když se přivřou oči Krista
láska zůstane dokořán.
Snad jako brána do věčnosti,
snad jako večeře, jež hostí
celý svět vášní, chaosem.
Buď Barmou, budu Laosem,
věční spojenci na globusu.
A nebo mi dej aspoň pusu,
políbíš-li mne, nezahynu,
políbíš-li mne, zahynou
všechny mé vášně za jinou.
Nalezni Ty tu odvahu,
pozvat mě s sebou do vztahu,
pozvat mě do své náruče.
Mé a Tvé srdce roztluče
všechny úrazu kameny.
Nezbude ani jeden kámen.
Amen