Záhada rozluštěna 28.díl

Záhada rozluštěna 28. díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Ještě víc mi zmáčkl rameno a sevření prstů drželo jako ve svěráku, kdybych chtěla opožděně utéct nehnula bych se ani o krok. Moje tělo bylo napjaté v očekávání co bude dál. Další přistoupili blíž a začali si mě prohlížet jako na nějakém trhu otroků. Nijak nedali znát svoje emoce a maska nic neodkrývala, abych věděla jestli se smějí a nebo mračí. Stanu se tedy jednou z nich a nebo mě upečou na rožni jako hlavní chod? „Vítej v naší partě!“ Ozval se ten co mě držel a ostatní jen sborově přikývli, docela dost mě to šokovalo, ale rychle jsem ten svůj přiblblý výraz zamaskoval úsměvem tak sladkým, až se mi zdálo, že se začínají masky roztékat. Doufám, že si je sundají, abych je později mohla identifikovat, ale tak se nestalo. Pořád na mě civěly oči s dírek v maskách a jejich vůdce co stál na vyvýšenině někam zmizel. Kdy odešel? Ještě před par vteřinami tam stál a shlížel na mě jako vlk na ovci. Další členové mě odvedli k nějakému oltáři a podali mi stejné roucho, které měli na sobě a halilo celé tělo s tím, že na tom mém byli červené výšivky. Bez problémů jsem se do toho nasoukala a chtěla se zeptat, kdy dostanu masku, když v tom okamžiku se tam objevil jejich kápo, vlastně teď už i můj. 

Vyhledávač mě navedl do části polorozpadlého města a tak mi nezbylo nic jiného než zastavit a motorku schovat někam poblíž, protože by mě snadno prozradila. Nejpříhodnější místo bylo v jedné rozpadající se chajdě, která byla hned u příjezdové cesty a svým zjevem odradila kohokoli, aby jen nahlédl dovnitř. Zvláštní místo pomyslel jsem si a šel dál po svých. V rukou jsem držel naváděcí zařízení a snažil se v okolí pohybovat nenápadně, ale moc to nešlo byl jsem jediný kdo se poflakoval na tomhle zbořeništi. Zkuste si to sami, když se mám vmísit mezi dav a nebo nepozorovaně vypařit do přítmí ulice, když poblíž je mrtvo a uličky se tady moc často nevidí.  Spíš se mi povedlo zabočit do slepé ulice, která byla zabarikádovaná spadlým dvoupatrovým domem, který musel dřív patřit nějaké bohaté rodině. Teď z něj zbylo pár kusů zdemolovaných zdí a kdysi krásnou terasou se sloupovím. Musel jsem se pěkný kus vrátit a najít jinou cestu, abych mohl jít dál. Po pár špatných pokusech jsem se vrátil znovu na začátek, kde jsem nechal motorku a dal se přímou cestou, aniž bych se snažil nějak skrýt a nebo dostat se na místo velkým obloukem to bylo v téhle situaci dost nemožný, protože půlka cest co jsem vyzkoušel byla zavalena. Vyhledávač světélkoval čím dál rychleji a já věděl, že se konečně blížím k úkrytu. Sasuke šel neomylně stále dál na místo kde byla Sakura.

Naruto se díval skrz masku na dívku, kterou přivedl jeden z členů a hned poznal, že má strach, sice se snaží udržet v klidu a zbytečně nepanikařit, ale mě neoblafne takovouhle jednoduchou přetvářkou, i když ostatní jí uvěřili. Jen doufám, že bude mít dost rozumu a zdrhne dřív než nachystaná past sklapne. Nejdřív jsem si to myslel, ale když se navlékla do obřadního roucha, už v tu chvíli jsem věděl, že právě teď už není cesty zpět. Spadla do předem připravené pasti a její život je v mích rukou. Hlavně musím zůstat nenápadnej až do poslední minuty co to půjde, když by mě odhalili dřív všechno by prasklo a vzít sebou na útěku někoho dalšího by byla jen přítěž, ale když se mi povede přerušit rituál tak máme větší šanci. Trochu jsem couvnul mimo ostatní a přiblížil se blíž k Sakuře snad mě neprozradí a poslechne si co jí potřebuju říct.