milý deníčku

Jako všichni lidé nesnáším mrchy a sama jí jsem. Ano, jsem ...a to nejen proto, že nejdřív muže nalákám a pak nechám, ale taky podvádím přítele a líbám kluky svých kamarádek, za což se bohužel, nebo možná naštěstí vůbec nestydím. A je mi fajn, prostě si užívám to, o čem si ostatní jen povídají a nemůžou, protože jsou svázáni nějakými pravidly, jakými jsou například věrnost až za hrob. Je sice super obklopovat se hesly „užívej dne, jako by byůl tvůj poslední“ a Žít neznamená přežívat“ a podobně....já se tím řídím a musím říct, že můj život je jedno velké vzrůšo.

Jo je fajn mít jednu, dvě kámošky se kterými sdílíte všechno a můžete si poplakat, když něco nevyjde přesně tak, jak jste si sobecky naplánovali. Právě proto je fajn vybrat si takovou, která nemá stejný vkus jako vy, protože vás po pár pivech, či skleničkách bílého vína nebude lákat svádět její nový objev nenápadným, roztomilým pomrkáváním.

Zkoušeli jste někdy prostě vypnout a dělat to co opravdu chcete? Bez ohledu na následky? Tak to jsem já. Pro všechny na první pohled neuvěřitelně sympatická a milá dívka, pro ty co mě poznali v ne zrovna příznivé situaci bezcharakterní, sobecká mrcha, které je celkem fuk, jaké bude mít její jednání následky. Osobně se cítím tak nějak od každého něco, ikdyž uznávám, že občas mám celkem silný žaludek a se všemi svými příběhy se raději nesvěřuju. Ale abych se jen nehanila. Až na ten zanedbatelný detail, týkající se mužů jsem vynikající kamarádka, která ostatní vždycky vyslechne a snaží se poradit. Nejsem užvaněná jako některé mé kamarádky, u kterých sedíte přes hodinu na kafi a jediné co ze sebe stihnete v přestávkách, kdy se vaše kamarádka nadechuje vyrazit jsou slova jako ano, máš pravdu, hmm, a ne. Když už mi nechá chvilku na vyjádření vlastní myšlenky a napjatě čeká, co ji odpovím, často si vystačím s frází „kašli na něj, je to idiot“ a monolog pokračuje. Takže při telefonických rozhovorech automaticky zapínám zvuk nahlas a vařím, luxuju, poslouchám rádio, či koukám na televizi a hovor nechávám běžet a občas souhlasím. S takovými chodím kecat do hospody k pivu, kde se dá v případě nepřetržitého monologu vaší kolegyně zvednout půllitr, ťuknout si, bouchnout s ním do stolu a převést řeč někam jinam.

typem jsou kamarádky, které mají opravdu tendenci být těmi nejlepšími. Pokud to v mém případě jde vůbec říct. Mluví, zajímá je váš názor a občas se zetají, co nového u vás. Né, že bych se občas nepotřebovala vykecat, ale vždycky, když se chci vyjádřit mě stejně napadne, že moje vztahy s někým stěží pochopí někdo třetí. A osobně si myslím, že to ani není možné. Jo, ale na vztahy cizích jsem odborník. Rozdávám rady, ale sobě moc poradit neumím. Můj život se houpe z jednoho protipólu na druhý. Buď závratně šťastná, nebo naopak v depresi. Období neutrálna je jenom sobotní ráno s kocovinou, kdy většinou necítím nic, než mi nějaká již zmíněná kamarádka nepřipomene, že jsem někomu celý večer omílala, že vypadá jako dýně (asi zřejmě proto, že je zrovna Halloween), kouřila jednu cigaretu za druhou (i když normálně nekouřím) a svůj večer zakončila bodyshotem na baru (normálně ani nechodím do bazénu, protože mám deprese ze svého špeku) Takže o jeden povedený večer víc. A takových je v poslední době víc než dost. Po pěti letech, co jsem dělala, alespoň jak bylo v mých silách super vzornou přítelkyni se ve mně po našem rozchodu opět probudila ta stará pařmenka. V 25 letech už bys mohla mít rozum, našeptává vnitřní hlásek, kterému se mé noční párty do 7 ráno moc nezdají. Jenže co naplat. Přes týden je toho moc a pátek je prostě restart. Zresetovat si hlavu je pro mě opravdu už skoro rituál......

Má cenu pokračovat ?:-) díky za kritiku:-)