Půlnoční proudy vědomí (experiment) I.

Spíše syrový než literární experiment s přímým proudem vědomí, spíše ke studiu než k povznesení. "Půlnoční proudy" proto, že neumím jít spát, a taky pro půlnoc, o které umírají poslední šelesty dne a nastává na pár hodin vakuum času...
(necenzurováno až nerevidováno - jinak by to samozřejmě ztratilo smysl)
(doufám, že se mi pak nikdo nebude tajně hrabat ve vědomí a podvědomí! Alas, alas!)

/I./ Monolog opsanej ze zrcadla (Krajina s ukradeným časem) -znáš ji důvěrně, po ránu po střepech potkáváš, boříš se do kolotoče vlastních stop, člověče, obzor pro jistotu zatrženej zvýrazňovačem? snažíš se? zrychluješ? pomalu po mihnutích, vlásky se ti lepí do zkroucenýho pohledu, a při pohledu do studánky ozve se reklamní znělka, jo, vyděsí tě to ale už jenom po kůži, jseš otužilej zveku, a zevnitř vyhříváš se vzpomínkam a slovama, znáš to, že bolejí tě boty? běž si reklamovat srdce ke kartářce a nezapomeň daňovej! Běžíš! Kamaráde nestíháš, nesnaž se zabít svůj stín, takovejch už tu bylo, vyhrávají první tři, tos nečet? Tučným zaškrtněte NE, NECHCI SE DOSTAT DO NEBE!, odešlete před smrtí, poštovné hradí příjemce! Cha, kdes žil? Co, v jiným světě? Proč ses vracel, blázne, a že tě vítali ohňostrojem, seš si opravdu jistej, že to nebyl přežhavenej popkorn z kostí těch co šli o směšnejch 333 kroků před tebou? Asis° čet zakázaný pohádky, ale klidně si počkej, zatím zabíjej hlad touhou a voči hledáním, neohlídáš si to, voni přijdou, chvilku budou po špičkách patách stepovat před tebou, když budeš mít vopravdu štěstí, že seš novej, možná se i zeptaj co slinivka a mezera mezi prstama, ani nemrkneš a seberou ti čas! Hochu to si neuhlídáš, každej den o minutu víc, vycucnou si tě kdy budou chtít a pokaždý stejně mlčky, žádný zbytečný cavyky, a dneska výjimečně k večeři radioaktivní kaviár! /II./ naprázndo vydechla matka jsoucnosti, zatřpytila se nevinností a skanula na plátno času svým nevyzpytatelným údivem, rozelta bílou oponu bolestí rozumu a pírka slepičí v hrstech mhouřila přese sebe do lůna nikoho, tam a prostoplanném panoramatu vášní se rozrostly plané máky vlčí a vými hebkými trny hladily obroušená zrníčka zkušeností a splývala přitom, srUstala v koberec slz tkaným v pohádce víček, nikdy nedovřených k věčnosti, nikde nespatřených v nespanilosti bělma, tváře lemované chmýřím snad světelným se obracely proti sobě a odpovídaly odpovědím s kapesníčky u úst se smásy a každ z nich uronila temněfialovou perlu pro prince ktčích hrobešků, i když už dávno odjel, blázínek s pruty člověčenství zavěšenými na škřibánčí nitce zakončené zlatobílou mašličkou, cinká s úsvitem pravdy, tu tisíce nitěných vlasů šimrá pod nosem roztodivnost v širokém klobouku zdobeném samozřejmě bobulemi smíchu a hrozny letošního vína, uzrálo sladce neb už v červnu hlejna mizejících rybiček obeslaal své hroty třpytem bublinek, zašuměly až u dna našich duší, kde snoubí se nevěra s citem, rukama proti nám obrátil se čas a počal hníst jak jarního nalezence svůj aparát, svŮj jediný křehounký nápad tak hýřkaný v podzimnách větrech a nenáaldách a s tejně! tak jako devětkrát předtím i dnes se slunce zakabonilo písmenem p- a naposled zatačioo poslední dca kroky valčíku načež se rozpadlo v tisíce motýlŮ keří spáslii sami se be svým i křídly , mazlíce se jako poslední milenci svých vteřin, aa nevadilo to jako když tĚĎ právě velde zrodila se zlatá jepice a probudila tak ze soánku molekuly vášně n okamžik snad snadi na věkty jak se to jeví jejich těkajícím atomům? až kapka ze rtů skápnulami rovnou mezi palec a prostředníček -dá li se prsat na noze nazvat ukazováčkem?ukazoval snad někdy někam jinam než ty ostatní?- , a to jsem pochopil, že je konec.

---