Vteřina

Svět je jako rentgenový snímek
černý jak uhlí v havířských plicích
a šedý jak předrevoluční sníh  
do nějž psi a muži psávali své vzkazy fenám a komunistům 
vidím světlo fraktur i tmu novotvarů 
pojit se s venkem v jedno ráno 
a myslím na ty z protilehlých galaxií 
které vidíme jako jejich minulost 
jež je zrcadlem i nám
a s rukou na tepu 
cítím několik z asi jedné miliardy a devíti set milionů úderů 
mého srdce
kterým jsem byl přítomen
a to nepočítám s okamžiky milování 
jimiž ubývá vosku našich svic 
neboť hoříme
a já bloudím tvým tělem
a nechci nalézat návrat k času, jež je příčinou listopadů    
jsi velká mořská víla 
říkám si 
když stojíš na břehu mých vod 
a nabízíš mi pěnu třísel
nebo hlubinu úst
a já ryba
vybírám si oboje    
ještě předtím 
než soused astronom 
s cigaretou na rtech
dopočítá zvířat na obloze 
a našich vzdechů
a nastane vteřina ticha
kterou věnujeme mrtvým a stínům 
jen tak