U zastávky

Spíš odlitý za sklem

a místo requiem se otevírají

tramvaje.

Předčasné byly tento den polední siesty

a Karlákem naposled doznívá hudba,

jíž dobře znáš.

Několik tónů bez řeči jsi totiž poskládal

ty sám.

Malinký kousek střepu,

který svou ostrostí

rozřezává víčka

a zpoza odrážející se světlo vstoupila slepota.

To tě však neděsí – nikdy jsi neviděl

jediný kousek masa,

jen tmu!

Černou podle intenzity

a chladnou,

když uťatá ruka vzbuzuje zdání citu.

A nejsnazší útěchou zůstává smrt

ukrytá v kolejích.