Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamoty
Nevnímám hodiny, chvíle se rozrůstá
jako by v oceán, jejž nikdy nepřeklenu.
Na stole zapáchá vadnoucí kapusta
a z mastné omítky si skládám mrtvou ženu.
Asi jsem otupěl! První znak samoty…
A ze všech skleniček popíjím beznaději,
nechutná po mase, je prázdná jako ty
v zežloutlých košilích, co se mi pořád smějí.
Jsou zvuky dotěrné, bzučící chladným ránem.
Stačí je přimáčknout! Usměrnit jejich let…
A pak jen počítat - třeba se nerozpadnem
na tisíc odštipků jednotných v deziluzi.
To se však nemůžem, tuto noc dozvědět
a tak se pomalu ztrácíme v tiché chůzi.
8 názorů
:D - hele, já vím, že atmosféra je hodně ... ale mi chybí akce, aspoň komár, kdyby ho žahnul ...:D nebo se trochu pootevřely dveře jinam a jinak ... líbí se mi to vymizení na konci, bo to někam vede - ostatní jen slušná atmoška:) - jsem ztracenej případ zmlsanýho čtenáře :/ :)
Jo, atmosféra je správně mrtvolná :)) jen mě to jeho ouvej nebolí - možná, že nebolí ani jeho - mám z něj trochu pocit jak z vakuované ryby v akci, ale íbí se mi, jak šikovně skládá slova, moc - no člověku z něj nezaskočí - ráda třeštím oči a jsem přitom ráda, že já ne :D
Nemůžeš žádat po opuštěném stavení čerstvá sgrafita, law. Atmosféra myslím sedí.
A přesně. :)
díík, moje oblíbená příchuť - vázaná:) - jen možná měla trochu víc štípnout na jazyku ... si vymýšlím, nad dobrou věcí, co? Sama nevím :) Nejvíc se mi líbí ten konec a žena z omítky a trochu z kapusty ...:) tam je nápad
... zajímavý i autor:) tohle měl být můj nick! - nickdo ... :D