Pošťácký den

nuda v práci

Sedím za zaplivaným sklem,

čučím do té mlhy ven.

Sleduji šedé postavy,které míří sem,

co chtějí a myslí si, že mi tím zlepší den.

 

Další stařík k okýnku přistoupil

oko na mě přimhouřil,

slinu na plech ukápl,

složenkou proti mně máchl,

nate slečno, platit musím

takovou štreku se sem hartusím.

Usměji se, píp píp píp

a pán může odejít.

 

Další klient postupuje,

co zas na mě asi kuje

černé pleti divný puch,

to zas bude dopis

– exekutor - zelený pruh.

Spletla jsem se,

prachy shání,

tak je to tu bez přestání.

 

Chvíli klídek, razítkuji

lustry, město zapracuji

poté zase náhlá vlna

a pošta je rázem důchodců a mladých plna

pořád se jen pošťuchují,

drbou, volaj, otravují

přepážky je odbavují.

 

Pak se dveře rozrazí,

napřed balík strašně velký,

za ním další menší tenký,

na dobírku, bez dobírky

hlavně utěsněte všechny dírky.

Křehce lehce, v krabce měkce.

 

A tak pořád dokola,

než ze mě bude mrtvola!  

---