Posílený prohibiceps

Hraju až do vytracena,
dokud se nevytratím z místa,
kde se pak jiná sláva chystá,
předskočil jsem dnes Davidovi,
kdo bude další? Kdo ví?

Drží se mě, možná než chci více
píseň od Edith Piafice,
vítr ji zavál, pes ji schoval,
stejně jsem si ji zamiloval.
Stejně ji pořád miluji.

Když na sebe lidé žalují,
hodí se k tomu Vltava od Smetany,
nahrál jsem ji, možná jsem nahraný,
až se ta Vltava použije.
Ale víš co? Hyjé!

Dnes beze slov jsem v srdci měl Tě,
jsi jedno z ramen v lásky deltě,
rameno ze všech nejprudší,
rameno, o němž netuší
nic ti, kteří tuší mnoho.
Nezeptám nikdy se, jak z toho
ven, jsem hektolitry lásky zaplavený,
hektolitry muži, hektolitry ženy
lásky své denně mě svlažují.
Když najdu růži, svážu ji
jen srdcem a dám ji do Tvé klopy.

Ty jsi můj oceán, mé tropy.