Rakovnická Vaškařice

Všude jen cukr, žádných bičů
se od svých lásek nedočkám.
Nepředbíhám a nepočkám.
Prostorem letí rychlé beaty,
prostorem letím rozmanitý,
prostorem letím rozněžnělý.
To jste chtěli?

Děkuju. A ze všech darů
nejvíc vnímám plno párů
spokojených, nohy dupou,
jak pračlověk se svou tlupou
jsem součástí rituálu,
všichni zasloužíme chválu.

Díky vám jdu šťastně světem,
díky vám jsem dál dítětem,
které s láskou v očích kouká
na Slunce, i na pavouka,
na flétnisty, na krysy,
i na s pruhem dopisy,
na váhu i na nevážno...
Pokaždé mi oči zažhnou
nadšením a překvapením.

Měníš se, i já se měním.
Krásníš, zraješ, moudříš, sílíš,
miluju každou tu chvíli
s Tvojí malou proměnou.
Každou vteřinu jsi nová.
Záříš jako supernova
a astronom natěšený,
já, vědom si Tvojí ceny,
musím mluvit o té záři.
Za rok zase v kalendáři
najdeme mé narození.
Měníš se, a též se mění
ten, kdo láskou k Tobě plane.

Víš, že nikdy nepřestane?