Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHotelo a Bezdémona
21. 11. 2014
1
1
599
Autor
mejdej
poprocházková
S herci si radno zahrávat,
i když to pořád bude pat,
nakonec všichni zvítězí.
Díky nim totiž v příbězích
starých jak svět žije osobitost,
herec je totiž lidská bytost
i kdyby hrál bytost nelidskou.
Jsem vřelou krví rakovnickou,
která se dala na export.
Učit lidi je trochu sport
a hlavně hodně zábavy,
tu nabijou, tu unaví,
vyměníme si energie.
Nepochopí, kdo nezažije.
V hotelu potom u piána
potěším dámu, dítě, pána,
potěším servírku rozrmrzelou.
Potěším hosty svižným Hello,
Dolly a přidám trochu Adele,
jedno z moderních zaklínadel,
získám si uši popuchtivců.
Dojetím slzím i ze sklivců,
jak potlesk zní mi lobby barem,
netřeba posluchačů harém,
netřeba moře pozornosti,
stačí mi málo, když pár hostí
usmívá se a podupáva.
Plné srdce a plná hlava
Tebe, od teď až na věčnost,
nemám Tě málo, ani dost.
Nemám Tě rád, já miluji Tě,
chytilas' mě, já chytám v žitě.
Chytilas' mě a nepustila,
žasnu, jaká je v Tobě síla.
Žasnu, jaký je ve mně cit.
Můžu milovat - můžu žít.