Osud

Osud

Klopýtáš samotou všedních dní

a nevíš kudy kam.

Svět se ti pomalu hroutí,

chceš být sám.

Nemáš chuť radit se,

o pomoc nestojíš.

Osud je zpečetěn,

ty se však nebojíš.

Stavíš se osudu tváří v tvář,

neuhneš pohledem, čestně hráš.

Život tě zkouší zda projdeš jím zdárně,

pokud v něm uspěješ, nežil jsi marně.

Každý zná cestu svou, jíž se ubírá,

překonat nástrahy, jiné ti nezbývá.

Až dojdeš na místo, kde lásku potkáš,

dny se ti prozáří a ty se dočkáš.

Poznáš to kouzlo, co každého láká,

s náručí dokořán, když den se smráká.