Továrna na paštiku 3/3

Válka se blíží ke konci. Jak se k tomu postaví krysy a prasata? A co bude s továrnou na paštiku?

Když ráno dorazili dělníci do továren po celém kanálu, údivem užasli. Na dopravnících nepřijíždělo naporcované maso, ale zohavená těla jejich přátel s krvavými nápisy na těle jako lež, svoboda, otroctví, prasata a totální válka. Úderníci se poprvé ve svém životě začali ptát, co to všechno znamená. Chtěli odpovědi po krysím starostovi a prasatech, ale ti nebyli ze šoku schopni vůbec komunikovat. Prasata povolala nově zřízenou krysí gardu na dělníky, aby je znovu donutila i přes odpor pracovat, jenže semínko rozkladu již bylo zaseto. Po pár dnech se továrny vyprázdnily a stroje utichly.

Zatímco kanál ožil jako nikdy.

Začalo povstání všech kolonií v kanalizaci, které nemělo obdoby. Z nepřátel se stali spojenci a bratři, a z prasat a jejich přisluhovačů nepřátelé na život a na smrt.

Bojovalo se všude. Od hlavní kanalizační strouhy až po poslední odtokové roury. Tvrdé boje probíhaly na povrchu i v nejhlubší tmě. Bez zajatců. Bez slitování. Speciální garda, kterou si vycvičila a vyzbrojila prasata, byla krutá a nemilosrdná. Z pouhé stovky ozbrojenců se rozrostla na armádu čítající deset tisíc vrahů. Vraždili všechny bez rozdílu.  Úderníky z továren, rodičky i mláďata, jako kdyby gardisté sami zapomněli, že jsou také krysy.  Nezabíjeli rychle a bezbolestně, ale šli mnohem dál. Všechny povstalce dlouho trýznili, než je usmrtili. Nebo je nechali žít natolik zmrzačené, bez končetin, zubů nebo s vypíchanýma očima, že si raději odsouzenci za svobodu vzali život.

Prvních několik měsíců měla navrch mnohem lépe organizovaná garda a již se zdálo, že pomocí nejmodernějších zbraní, vojenských taktik a teroru zvítězí. Ale i přesto měli jednu slabinu. Bylo jich příliš málo. Na jednoho dobře vyzbrojeného a vycvičeného vojáka připadalo sto obyčejných krys. Navíc do čela povstání se postavili dva téměř neznámí krysáci, bývalý veterán z války a jeho jednozubý přítel. Základem úspěchu se stal partyzánský způsob boje, počet bojovníků a znalost kanalizace. Gardisté byli likvidování jeden po druhém. Nejprve v těch nejodlehlejších koutech kanálu, poté se válka přenesla do středních pater, až nakonec zbývalo jenom pár bezpečných míst pro vojáky a přisluhovače prasat u povrchu.

Někdy po půl roce krvavé války držela garda už jen zónu kolem paláce prasat. V té době se podařilo povstalcům zajmout krysího starostu. Byl pořádně vypasený a vůbec nechápal, co se to děje. Prasata ho natolik zdegenerovala, že se z něj stala pouhá tupá loutka plnící jejich pokyny. Stále se dožadoval cukru a byl pro něj schopný i zabíjet. Povstalci ho strčili do konzervy, utěsnili za ním víčko a vyvrtali malou dírku na dýchání. Poté ho hodili do vody a dívali se, jak ho proud strouhy nese do hlubiny temnoty.

Také na kastu hrobníků došlo, když na jejich kolonii zaútočily rozzuřené masy a všechny zmasakrovaly. Ani silná posádka gardistů je neuchránila před vztekem vzbouřených krys. Jejich těla byla spálena a popel rozvířen na povrchu, aby ani po smrti nemohli znečistit kanál.

Když byl osvobozen skoro celý kanál, shromáždili se bojovníci před rozhodujícím útokem na hlavní strouze. Bylo jich tolik, že zástupy vedly až daleko do hloubky tmy. Všechny spojovala jediná myšlenka, ukončit tohle šílenství a vymanit se z otroctví dlouhého tisíc generací. Pod jedinou vlajkou z bílého kříže v kruhu v černém poli kráčeli klidně zemřít, ale ještě o to raději žít pro světlou budoucnost. Slovo mír, představující cokoliv, bylo na dosah. Stačilo jenom natáhnout pracičku a již nepustit.

V dálce na ně čekaly srovnané šiky gardistů, ale dnes byli zabijáci nervózní. Jejich páni je zanechali svému osudu. Neměli kam utéct, takže očekávali jenom to nejhorší. Poslední bitva pro ně i pro svobodné krysy. Poslední bitva, kde krysa bude vraždit krysu... 

Dvě masy těl se do sebe vklínily a kanál se zbarvil krví, ale proti počtu a odhodlání povstalců neměli vycvičení zabijáci žádnou šanci. Povstalci je převálcovali a několik prvních krysáků otevřelo vrata do paláce prasat. Jenže to žádný palác nebyl, pouze obrovské skladiště narvané až po strop konzervami s paštikou a masem. Tady v těch železných rakvích odpočívali jejich přátelé.

Válka skončila. Stálo to mnoho obětí a mnozí hrdinové se nedočkali konce. Ale konečně přišel mír do kanálu a všichni najednou pocítili, co to znamená. Žádná záře prostupující temnotou, žádný ráj za života, ale ticho přerušované kapající vodou v temnotě.

 Teď bylo pouze na krysách, zda budou opakovat chyby minulosti. Nebo vykročí do svobodné budoucnosti.

IV.

„Tohle je poslední poklop. A už o tom nechci ani slyšet,“ naštvaně proneslo prase svářeč a pustilo se do svařování. Dával si obzvlášť záležet, aby zabránil té věci dole vylézt na povrch.

„Buď v klidu. Je to daleko za námi. Ať se tam třeba sežerou navzájem, nám už to může být jedno. Máme svůj obchod,“ řeklo druhé prase a prohlíželo se znuděně v zrcátku. Mělo přezdívku Krásnej Pep. Nikdy moc nebylo na práci, ale o to mu to více pálilo.

Když byli hotoví a jistí si, že kanál, ve kterém napáchali tolik zla, nenatáhne ruku a nestáhne je zpátky do hlubin, nasedli do dodávky s nákladem konzerv a zamířili do města do svého výběrového obchodu s lahůdkami pro kočky. Vzadu v dodávce to jen chrastilo, když uháněli po silnici. Obrovské zásoby konzerv s masem a s paštikou. Kolik na tom trhnout až všechno prodají? Hned je napadlo, že je to velká škoda, že neměli více času, aby zachránili všechno zboží. Ale takový je život.

Už z dálky však viděli, že se před obchodem něco děje. Srocený dav koček postával a něco pokřikoval. Několik prasat, všechno společníci obchodu, se bránilo před verbálními útoky.

„Jak nám to vysvětlíte? Tohle není možné!“ mňoukal nějaký kocour a dožadoval se vysvětlení, co má znamenat ten nápis na výloze obchodu. Stálo na něm: Maso je z krys! Ostatní kočky držely v prackách letáky s pobuřujícím textem, že prasata desítky let zneužívala krysy a dělala z nich paštiku.

„Je to jenom konkurenční boj. Přátelé! Nikdy bychom vám nelhali!“ bránilo se jedno z prasat. Mávalo letákem a obhajovalo se, že všechno to jsou lži. Dobře vědělo, že je to trošku jinak.

„Říkali jste, že je to výběrová paštika a to maso je hovězí! My jsme kočky! My nechceme žrát krysy!“ zavolal někdo z davu.

Svářeč prase i jeho na kráse dbající přítel přijeli až k obchodu a rovnou zamířili za šéfem, který si nechával říkat Big.

„Jsme tady šéfe, co se to sakra děje?“ začal Krásnej Pep.

„Jsme v prdeli! Kočky nechtějí žrát paštiku z krys. Chápete to? Jsme v prdeli!“ rozkřikoval se Big a nejraději by rozmačkal konzervu, kterou držel v ruce. Ještě před chvílí ji vychvaloval do nebes.

Po chvilce napadání a vzájemného osočování se kočky rozutekly a prasata zůstala úplně osamocena před svým obchodem. Zbyly jim jen oči pro pláč a zásoby na skladě.

„Můžeme to zabalit. Už žádná kočka si od nás nekoupí ani konzervu. Tolik let to byli naši dobří zákazníci a teď si můžeme hodit mašli,“ naříkal Big a mrštil konzervou o zem. Ta se několikrát odrazila o zem, poskočila a dokutálela se k Pepu. Ten ji zvedl a prohlížel si ji. Byla trochu poškrábaná a otlučená, ale stále v pořádku. Líbila se mu, i když věděl, co stálo za její výrobou. V matně kovovém lesku viděl sám sebe.

„Šéfe, přece kočky nejsou jediní možní zákazníci v tomhle městě, ne?“ zeptal se Krásnej Pep.

„Běž do hajzlu. Komu to chceš prodávat?“

„Já vám nevím, ale kdyby se na plechovku dal nějaký pěkný obal a chytlavý název, tak třeba si ji někdo koupí.“

„Ty jsi nám hlava,“ ironicky pronesl Big a zalezl do obchodu.

„Já vím, šéfe. Já vím!“

V.

Bylo pozdní odpoledne a již se smrákalo. Podzim ukrajoval z každého dne velké krajíce a dával ho tmě. Po chodníku kolem supermarketu kráčela žena a držela svého šestiletého synka za ruku. Byla unavená z práce, ale i přesto vyzvedla syna z družiny. Normálně by reklamě nevěnovala žádnou pozornost. Už dávno otupila smysly, aby si nevšímaly všudypřítomné reklamy, ale tentokrát ji zatahal chlapec za ruku.

„Mami! Hele!“

Nad střechu obchodu přes víkend instalovali obrazovku a přehrávali na ni stále dokola reklamy. Chlapečka ale zaujala jenom jedna.

„Copak? Co tam vidíš?“

„To se mi líbí. Koupíš mi to?“

„A co to je?“

„Koukej.“

Na obrazovce se objevil sympatický muž a roztomilá holčička s blonďatými copy. Oba dva utíkali po schodech a hráli si, kdo bude první v kuchyni. První doběhla dívka a rozetřela si paštiku na chleba. Hned za ní přišel její otec a pustil se do libového masíčka z konzervy. Smáli se na sebe a spokojeně jedli. Na konci se přes celou obrazovku objevila velká konzerva s nápisem: „Luxury“.

„Big Pig Company doporučuje výběrovou paštiku a lahodné masíčko. Jím Luxury. A vy?“

---